Na svět přišel do chudé místní rodiny, v dospělosti se stal ředitelem gymnázia, předním českým novinářem a dokonce učitelem Aloise Jiráska. Před 129 lety zemřel na tuberkulózu. Víte, o kom je řeč?
Čeněk Vyhnis, vlastním jménem Vincenc Vyhnis, se narodil 8. října 1842 do chudé rodiny v Kostelci nad Labem na Mělnicku. To mu však nebránilo v jeho osobním rozvoji. Své nadání projevoval už od raného dětství. Po maturitě roku 1864 nastoupil na filozofickou fakultu, kde se věnoval klasické filologii, srovnávacímu jazykozpytu a filozofii. Už jako student překládal zahraniční literaturu do časopisů a účastnil se diskuzí v Umělecké besedě.
Z chudého vesnického hocha učitelem Aloise Jiráska
První učitelské zaměstnání získal jako suplent v Českých Budějovicích, odkud putoval do Hradce Králové. V roce 1870 se po vykonání učitelských zkoušek stal profesorem. Mimo jiné byl oceňován pro své hluboké znalosti a nadšení v jejich předávání. Jeho výklad byl poutavý, působil na rozum i cit studentů. Snažil se též podporovat nadané žáky, v jeho zvláštní oblibě byl například pozdější básník Bohdan Jelínek, který si jej získal tím, že na zadané téma z latiny odevzdal báseň namísto očekávaného pojednání. Mezi další jeho žáky patřili například Josef Brandejs nebo dokonce spisovatel Alois Jirásek.
Dalšího kariérního postupu se dočkal v roce 1872, kdy se stal ředitelem gymnázia v Příbrami. Jeho zásluhou získala škola roku 1881 statut vyššího gymnázia a o tři roky později byla zestátněna. Přispěl také k založení učitelského ústavu (1874). Požíval veliké důvěry kolegů, studentů i veřejnosti, také proto zasedal i v obecním zastupitelstvu, kde se věnoval především školským otázkám.
Zakladatelem Klubu českých turistů
Byl spoluzakladatelem příbramského odboru Klubu českých turistů. S profesorem báňské akademie Josefem Hrabákem jej založili 16. března 1889 a Vyhnis se stal jeho prvním předsedou.
Knižně vydal překlad Alfreda Meissnera Ke cti a slávě Boží: obrázek z působení jezovitů (1867). Tato povídka vychází ze skutečných událostí, kritizuje praktiky jezuitského řádu na příkladu nemorálního vylákání dědictví. Na podporu vznášených obvinění bylo vydání doplněno výtahem ze soudního procesu v Bruselu roku 1864.
Mezi jeho další počiny patří například překlady Kálidása: Šakuritala (1873), což bylo indické drama, nebo Basileios Veliký: Slovo svatého Basileia Velikého k jinochům, kterak by prospěchu nabyli z pohanských spisů řeckých (1887). Přeložil také Kálidásovu tragédii Urvaší, tiskem ale vyšla jen ukázka ve výroční zprávě příbramského gymnázia za rok 1878.
Tuberkulóze zprvu unikl, stejně jí nakonec podlehl
Avšak v roce 1891 opouští na vlastní žádost ředitelské místo a stává se profesorem vyššího gymnázia v Žitné ulici v Praze. Na tomto ústavu již vyučoval jeho bývalý žák Alois Jirásek, se kterým se zde opět setkal. Bohužel se však u něj projevila tuberkulóza. Po ozdravném pobytu v Ondřejově se zprvu zdálo, že je nemoc zažehnána, ale ta jej nakonec přemohla a 23. března 1897 umírá. Jeho pohřeb byl opravdu významnou událostí, účastnili se ho pedagogové, spisovatelé a další občané. Pohřben je na vinohradském hřbitově.
V červnu roku 1897 byla pod vedením Aloise Jiráska zorganizována sbírka pro vybudování pomníku. Náhrobek, pořízený žáky a přáteli, zdobí verše Jaroslava Vrchlického.
Zdroj:
Kdo byl/je Kdo? Mělnicko, Neratovicko, Kralupsko
