Na 7. mistrovství Evropy v ledním hokeji, které se konalo od 14. do 16. února 1922 ve Švýcarsku, získali naši hokejisté svůj třetí titul mistrů Evropy. Byl to ale první titul jako samostatného Československa, předchozí dva tituly jsme získali jako výběr Čech ještě v období Rakousko-Uherska.
Hrálo se jen na dva poločasy
Na turnaj do Švýcarska však nedorazila řada týmů, protože byla vyžadována účast hokejistů se státní příslušností dané země, kterou reprezentovali. Turnaje se tak zúčastnilo Československo, Švédsko a domácí Švýcarsko. Posledně jmenovaným se ale na domácím kluzišti příliš nedařilo, a tak se o zlato utkali naši borci se zástupci Švédska. Československá reprezentace obhájce titulu porazila a mohla se tak radovat.
Československé barvy tehdy reprezentovali Pospíšil, Pešek, Káďa, Vindyš, Loos, Šroubek, Jirkovský, Hartman a Hamáček. Soupiska byla chudší oproti těm současným, hokejové utkání se tehdy také hrálo pouze 2 x 20 minut.
Doby Rakousko-Uherska
Hokejovou reprezentaci jsme ale měli už před první světovou válkou. V tomto období byl národní hokejový tým Českého království nejúspěšnějším týmem v ledním hokeji v předválečné éře. Naši reprezentanti se zúčastnili už prvního mezinárodního turnaje ve francouzském Chamonix. Tehdejší tým kolem Josefa Grusse sice ještě prohrál všechna čtyři utkání, nicméně nasbíral cenné zkušenosti o stylu a pravidlech hry.
Hráči tehdy pocházeli víceméně pouze z Prahy. Tým se poprvé utkal se skutečnými hráči Kanady 7. ledna 1911. Do Prahy tehdy přijel tým Oxford Canadians, což byli vlastně kanadští studenti z britské univerzity. Náš výběr tehdy prohrál přijatelným rozdílem 0:4.
Následovala první účast na mistrovství Evropy v ledním hokeji v roce 1911, které naši borci překvapivě vyhráli. Toto mistrovství bylo zajímavé také z jiného důvodu, začal na něm totiž svou novinářskou kariéru mezinárodní sekretář hokejového svazu Josef Laufer, který telefonoval do Národních listů překvapivou zprávu o vítězství našich barev.
Našim se pak podařilo o rok později zlato obhájit, turnaj byl však anulován. Reprezentanti Čech ale potvrdili, že první vítězství nebyla náhoda. V roce 1913 v Mnichově pak skončili druzí a v roce 1914 v Berlíně opět celý turnaj vyhráli. Za celé své období tak na žádném mistrovství Evropy neskončili hůře než druzí. To se hráčům podařilo v době, kdy neměli žádnou umělou plochu pro trénování a navíc nebyli profesionálové, takže se museli složitě uvolňovat ze zaměstnání a studií.
Zdroj: Český svaz ledního hokeje
