Zajít si vybrat pár tisícovek na nákup od místního trhovce, na zaplacení řemeslníka nebo na útratu v hospodě bývalo i na menších městech otázkou pěti minut. Dnes se však pro statisíce obyvatel českého venkova stává cesta pro hotovost komplikovanou a nákladnou záležitostí. Bankovní domy v rámci masivních úspor a digitalizace zavírají kamenné pobočky a z menších obcí hromadně stahují bankomaty, jejichž provoz vyhodnotily jako nerentabilní.
Zatímco ve velkých městech narazíte na bankomat doslova na každém rohu, na periferiích a v podhorských oblastech není výjimkou, že nejbližší přístroj na výdej peněz leží patnáct až dvacet kilometrů daleko. Pro starší obyvatele nebo lidi bez vlastního automobilu to znamená nutnost plánovat cestu podle řídkých autobusových spojů a za samotnou jízdenku zaplatit desítky korun jen proto, aby se dostali k vlastním úsporám.
Banky argumentují tím, že Češi platí stále častěji bezkontaktně kartami, mobily či hodinkami a objem hotovostních transakcí setrvale klesá. Provoz jednoho bankomatu v odlehlejší lokalitě stojí instituce desítky tisíc korun měsíčně – zahrnuje pravidelné zavážení hotovosti bezpečnostní agenturou, pojištění, pronájem místa, elektřinu i servis. Pokud přístroj neodbaví tisíce transakcí za měsíc, stává se pro banku čistou ztrátou.
Realita běžného života mimo velká centra je však od bezhotovostní idyly na hony vzdálená. V mnoha vesnických obchodech, u lékařů, u kadeřnic nebo na obecních úřadech terminály pro platbu kartou stále chybí kvůli vysokým bankovním poplatkům a maržím. Lidé tak hotovost k fungování nezbytně potřebují.
Starostové dotčených obcí se snaží situaci zachraňovat na vlastní pěst, často však narážejí na tvrdé finanční podmínky. Pokud obec trvá na zachování přístroje, banky či soukromí provozovatelé po ní nezřídka požadují tučný měsíční doplatek z obecního rozpočtu, který může činit deset i patnáct tisíc korun. Pro malé vesnice s napjatými rozpočty jde o neúnosnou zátěž, která jde na úkor oprav chodníků či osvětlení.
Částečnou náplast představují alternativní služby, jako je výběr hotovosti na pokladnách partnerských prodejen (tzv. cashback) nebo poštovní přepážky. Tyto možnosti jsou však limitovány otevírací dobou a dostupnou hotovostí v pokladně obchodníka. Ztráta základní finanční infrastruktury se tak stává dalším faktorem, který prohlubuje propast mezi životem ve městech a na periferii.
