Podobně revoluční změnu, jakou kdysi způsobil vynález žárovky, by mohl jednou přinést výzkum brněnských vědců z Loschmidtových laboratoří. Na molekulární úrovni popsali a objasnili mechanismus svícení mořského žahavce.
Právě u živočichů se schopností bioluminiscence, tedy produkce „studeného“ světla, by se lidstvo mohlo inspirovat při hledání cest k udržitelnějšímu a efektivnějšímu svícení. O výzkumu informoval odborný časopis Nature Catalysis. „Luminiscenční enzymy by mohly být používány v našich každodenních životech, a nejen v laboratořích, kde se využívají běžně. A právě tím, že jsme detailně zmapovali bioluminiscenční proces na molekulární úrovni, jsme k tomu zase o několik kroků blíže. Při svícení žárovkou se uvolňuje teplo, zatímco luciferázy teplo neuvolňují a dokážou energii velmi efektivně přeměnit na světlo. Náš objev představuje svítící revoluci,“ uvedl v biolog Martin Marek z Loschmidtovy laboratoře proteinového inženýrství spadají pod centrum RECETOX Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Enzymy umožňující bioluminiscenci živočichů, například také světlušek. Studené světlo ale produkují i organismy na dně moří, včetně renily fialové – mořského žahavce. Brněnští vědci ukázali, kam a jak se v molekule váže energeticky bohatý substrát a zmapovali jeho přeměnu na energeticky bohatý meziprodukt, po jehož rozpadu dochází k emisi viditelného modrého záblesku. Při své práci metodami proteinového inženýrství vědci také rekonstruovali „předka“ dnešního enzymu luciferázy renily fialové, a tak poodhalili tajemství jeho evoluce. „To nám nyní umožní posouvat nové luciferázy ještě dále a jejich svícení ještě více zefektivnit,“ uvedl další z výzkumníků Martin Toul.
Nyní chtějí vědci zjistit, jak dlouho dokáže enzym svítit bez přerušení. Doposud v laboratorních podmínkách luciferáza rozsvítila zkumavku na 48 hodin. Vědci si osvojili metody, jak luciferiny syntetizovat chemicky v laboratoři, ale proces je pro praktické využití zatím ekonomicky neefektivní.
