Široký záběr témat, různé žánry a v digitální době (mezi lety 2012 až 2014) jen dva analogové fotoaparáty značky Nikon. V jednom barevný a v druhém černobílý film. Nikdy nelitoval jednomu tématu obětovat celý kinofilm. Od reportáží z hudebních festivalů včetně zákulisí kapel přes portréty svých přátel, rodiny i cizích lidí po noční město, přírodu, nalezená zátiší a jiné výtvarné detaily, často v noci.
Samostatnou kapitolu pak tvoří rozsáhlý soubor z jeho poutní cesty Indií. Právě ten spolu s nočními cestami Prahou můžete spatřit v Cafe Prostoru (Technická 6, Praha 6) až do 13. srpna. Nečekejte však Karlův most, přestože i ten jednou v noci fotil.
Fotografie začínají na jaře 2012 v indickém Dillí a zachycují momentky už na letišti. Dhám je svaté místo, kde se Šrí Krišna jednou za dlouhý vesmírný čas objevuje před zraky lidí. Cílem Tomášovy cesty byla města Navadvíp, Vrindávan a Džagannáth Purí. Cit pro moment i pro nalezené zátiší v novém prostředí dávají ucelený pohled na Indii v její kráse i hrůze.
Kromě poutní cesty po svatých dhámech v Indii fotografie mapují i Tomášovu osobní cestu. Ta ho zavedla do restaurace Góvinda v Soukenické ulici. Přestože nebyl zrovna v dobré kondici po drogovém období, nakonec se mu to v roce 1999 podařilo. Kniha Bhagavad gítá mu přinesla vytoužené odpovědi na jeho otázky i naději na změnu. Na přednáškách i při společnén zpívání manter si nejprve nahrával vše na kazeťák a posléze své nahrávky nezištně sdílel s ostatními. Právě díky tomuto svému nadšení vše zaznamenávat si vysloužil přezdívku Kazeťák.
Digitál ne!
Přitom neměl rád fotografie ani zvuk v digitální podobě. Byl věrný osvědčené analogové technice, do které investoval nemalou část svých úspor. Asi po dvou letech mytí nádobí v Góvindě se sám začal učit přednášky zvučit. Postupně hledal a pořizoval nejvhodnější techniku, až se stal ryzím mistrem zvuku. Tak se také na doporučení dostal v roce 2008 na festival Povaleč a poté do Klubovny. Ta zrovna stála před rozhodnutím, jak vyřešit zvuk v sále. Jakou aparaturu a jaké mikrofony pořídit, věděl právě on.
Mezi jeho koníčky patřily mimo jiné filmy a hlavně fight. Air soft, Wing chun a kdyby mohl, šel by do armády. Často se pohyboval na hraně a někdy i daleko za ní. Vytrpěl si své a na začátku roku 2021 předčasně a nečekaně zemřel. Ale v každém, kdo ho poznal, zanechal silný pocit, že vše je přesně tak, jak má být. Že víra je mnohem silnější než materialismus. Krišna vedl jeho cesty natolik, že sršel energií, kterou předával všem kolem sebe. Tomáš svým bojovým duchem neustále podporoval revoluci – ve vědomí – podle návodů zakladatele hnutí Haré Krišna Šríly Prabhupády, kterého měl za „největšího pankáče“. Říkal, že svůj život nemusíme pro víru měnit, nebo něco či někoho opouštět, ale „úplně stačí do svého života přidat Krišnu“.
Martina Houdek, kurátorka výstavy
