Výrazná cedulka „-40 %“ ještě nemusí znamenat, že zákazník skutečně ušetří tolik, kolik obchod slibuje. Česká obchodní inspekce na konci srpna zveřejnila výsledky další kontrolní akce zaměřené na slevy a ve více než polovině provedených kontrol zjistila porušení předpisů. Pro spotřebitele přitom existuje poměrně jednoduché pravidlo: u většiny zlevněného zboží se sleva nemá počítat z libovolné původní ceny, ale z nejnižší ceny, za kterou obchod výrobek nabízel během předchozích 30 dnů.
Slevové cedule patří k nejúčinnějším způsobům, jak přimět zákazníka k rychlému nákupu. Původní cena je přeškrtnutá, vedle ní svítí nižší částka a velké procento vytváří pocit, že nabídku není dobré propásnout. Jenže právě způsob, jakým obchody původní a zlevněnou cenu prezentují, je dlouhodobě jednou z oblastí, na které se zaměřuje Česká obchodní inspekce.
Výsledky zveřejněné 31. srpna 2026 ukazují, že problémy nejsou výjimečné. ČOI během druhého čtvrtletí provedla 239 kontrol zaměřených na povinnosti prodávajících při poskytování slev z cen výrobků a služeb. Porušení právních předpisů zjistila ve 122 případech, tedy v 51,05 procenta kontrol. Je ale důležité dodat, že inspekce obchody nevybírá náhodným statistickým vzorkem celého trhu. Kontroly mohou být cílené na rizikovější provozovny, takže výsledek nelze vykládat tak, že předpisy porušuje přesně polovina všech českých obchodů.
Základem slevy je obvykle nejnižší cena za 30 dnů
Pro zákazníka je klíčové pravidlo, které začalo platit už před několika lety v návaznosti na evropskou spotřebitelskou legislativu. Pokud obchodník oznámí slevu z ceny výrobku, musí současně uvést nejnižší cenu, za kterou jej prodával během 30 dnů před poskytnutím slevy. Smyslem je zabránit praktice, kdy se cena krátce před akcí uměle zvýší a následně se z této nadsazené částky vypočítá atraktivně vypadající procentní sleva.
Spotřebitel by proto neměl sledovat pouze velké číslo na plakátu. Důležitější může být drobnější údaj o nejnižší ceně v předchozích 30 dnech. Právě ten poskytuje lepší představu, zda se výrobek opravdu prodává levněji než v nedávné minulosti. Obchodník může samozřejmě vedle něj uvádět doporučenou cenu výrobce nebo jiný srovnávací údaj, nesmí ale způsobem prezentace zákazníka klamat.
ČOI se slevami zabývala ve velkém také v předchozím období. Za celý rok 2025 provedla 1 432 kontrol a porušení některé z kontrolovaných povinností zjistila v 734 případech, tedy ve více než 51 procentech kontrol. Výsledky letošního druhého čtvrtletí tak potvrzují, že označování slev zůstává oblastí, kde inspektoři chyby nacházejí opakovaně.
„Původní cena“ nemusí být totéž co zákonná referenční cena
Právě terminologie bývá zdrojem zmatku. Obchod může vedle výrobku uvést například doporučenou maloobchodní cenu, cenu výrobce nebo částku, za kterou se zboží prodávalo před několika měsíci. Z pohledu zákazníka ale takový údaj nemusí být pro výpočet skutečné slevy rozhodující.
Pokud obchodník oznamuje snížení ceny způsobem, na který se pravidla vztahují, je referenčním bodem zpravidla nejnižší cena během posledních 30 dnů. Jestliže tedy zboží stálo ještě minulý týden 900 korun, krátce se zdražilo na 1 200 a nyní obchod hlásí „sleva 25 %“ s cenou 900 korun, zákazník reálně proti nedávné ceně neušetřil nic. Právě podobnému vytváření falešného dojmu výhodnosti mají pravidla bránit.
Existují ale i výjimky a zvláštní situace, například u rychle se kazícího zboží nebo postupného zvyšování slevy. Proto není správné každé jiné označení automaticky považovat za podvod. Základní spotřebitelská pomůcka je však stále stejná: před nákupem se dívat na nejnižší cenu za posledních 30 dnů a porovnat ji s částkou, kterou obchod požaduje nyní.
Internetové obchody zůstávají rizikovou oblastí
Kontroly ČOI přitom ukazují problémy i v internetovém prodeji obecně. Ve druhém čtvrtletí letošního roku provedla inspekce 103 kontrol e-shopů, které byly zaměřené zejména na provozovatele, u nichž existovalo podezření na neplnění zákonných povinností. Nedostatky zjistila v 94 kontrolách, tedy ve více než 91 procentech případů. Znovu ale platí, že šlo o cílené kontroly rizikových obchodů, nikoli reprezentativní vzorek všech českých e-shopů.
Pro spotřebitele je internet specifický tím, že může obchod během několika sekund měnit ceny, personalizovat nabídky nebo používat odpočítávání, časově omezené akce a další prvky vytvářející tlak na rychlé rozhodnutí. Zákazník pak často nemá šanci si vybavit, kolik výrobek stál před týdnem. Právě povinnost uvádět nejnižší cenu za 30 dnů mu proto dává alespoň základní orientační bod.
Pomoci mohou také cenové srovnávače nebo historie cen, pokud ji daný server nabízí. Nejde však o oficiální náhradu informací, které musí uvádět samotný prodejce. Pokud se údaje mezi různými zdroji výrazně liší, je vhodné nákup neuspěchat.
Velká procenta mohou být méně důležitá než konečná částka
Psychologie slev funguje jednoduše: zákazník mnohem silněji reaguje na „-50 %“ než na informaci, že výrobek stojí 799 korun. Právě proto je někdy výhodnější ignorovat procento úplně a položit si prostší otázku: stojí tato věc za 799 korun a prodává se jinde levněji?
U běžného zboží, které člověk nepotřebuje okamžitě, může pomoci také několik dní počkat. Některé „poslední šance“ nebo krátkodobé akce se v internetových obchodech pravidelně opakují a zákazník může zjistit, že naléhavost byla spíše marketingovým nástrojem než skutečným koncem nabídky.
Výsledky srpnové zprávy ČOI tedy nejsou důvodem předpokládat, že každá sleva je falešná. Ukazují ale, že právě cenové akce patří mezi oblast, kde se vyplatí být obezřetný. Pokud obchod prezentuje velkou slevu, nejdůležitějším číslem nemusí být procento napsané největším písmem, ale nenápadná nejnižší cena za posledních 30 dnů.
Zdroje: ČOI
