Rodiče nechtějí děti s postižením umisťovat do ústavní péče. Chtějí o dítě pečovat doma. Podle statistik se jich až dvě třetiny vůbec nedozví o podpoře při rané péči nebo na ni čekají dlouhé měsíce.
Podle Asociace rané péče rodiče nevyužívají všechny možnosti pomoci. Za velký problém považují malé povědomí o existenci rané péče, při níž rodinám pomáhají nastavit pro postižené dítě vhodnou péči. Uvedli to na mezinárodní konferenci k rané péči, kterou v Praze zahájila manželka prezidenta Eva Pavlová. „Největší problém je, aby se k rodičům dostala informace, že existuje raná péče a že jí mohou využít včas. Ideální představa je, že by každá rodina dítěte s postižením nebo s nějakým zdravotním problémem dostala informaci o tom, že existuje služba raná péče,“ uvedla Jitka Barlová ze Společnosti pro ranou péči.
Jde o terénní službu pro rodiny dětí do sedmi let, jejichž vývoj je ohrožený v důsledku nepříznivého zdravotního stavu nebo se zdravotním postižením. Nejlepší by podle Barlové bylo, aby se rodina dozvěděla o možnosti tento druh péče využít ihned v momentě diagnózy, tedy od lékařů v porodnici, pediatrů nebo specialistů. V současné době je to často od pracovníků specializovaných školek, od psychologů nebo z internetu.
Podpora rané péče se podle odborníků proto vyplatí i státu. Náklady ústavní péče o postižené dítě za měsíc jsou podle nich 70 až 100 tisíc korun, raná péče vyjde na zhruba desetinu. Podle zástupců ministerstev zdravotnictví a sociálních věcí se připravují změny, které by mohly pomoci. Připravovaná menší novela zákona o sociálních službách podle náměstkyně ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) Šárky Jelínkové (KDU-ČSL) bude podporovat ambulantní a terénní služby před ústavními. Ministerstvo zdravotnictví podle náměstka Václava Pláteníka (KDU-ČSL) chce kraje podpořit při vypracovávání plánu služeb na sociálně-zdravotním pomezí. Pilotně se podle něj zapojí tři kraje, první výsledky budou příští rok. Větší novela má být podle ní v účinnosti od roku 2025.
Sto/ČTK
