„Huascarán – jen málokdo v našem kraji neslyšel o tomto neštěstí, mnoha lidí se ztráta dotkla osobně. Je to téměř padesát let, a přesto jsou mezi námi ti, kdo mají událost v živé paměti. Výstavu jsme vytvořili ve spolupráci s dcerou Viléma Heckela – Helenou, která střeží jeho rozsáhlý archiv, v němž je systematicky uloženo přes 60 000 negativů. Některé z nich nebyly dosud zveřejněné,” říká Petr Vobořil, ředitel Jabloneckého kulturního a informačního centra.
Výstava představí jednotlivé části tvorby Viléma Heckela v kontextu s jeho životní cestou. Bude k vidění více než 70 velkoformátových fotografií, všechny Heckelovy vydané publikace a také některé osobní věci, které byly součástí výbavy na výpravách.
Od Tater přes Krkonoše, Jizerky a Český ráj dokumentoval Vilém Heckel českou horolezeckou špičku v období od 50. do 70. let a fotoaparát podle jeho slov dokázal přivést spolulezce „do stavu nesportovní zuřivosti“. Obzvláště ve chvílích, kdy si vyhlédl určitý záběr a potřeboval dobrovolníka, který by mu zapózoval na hřebeni.
Nefotografoval ale jen hory. Vytvořil celou řadu vynikajících portrétů, zachytil architekturu, atmosféru měst, křivolakých ulic, intimních chvil, okamžiků, struktur krajiny. V Trentu získal nejvyšší ocenění, v soutěži Vitorio Sella za horolezeckou fotografii.
Během svého života vydal 10 publikací.
Vilém Heckel se narodil v roce 1918 do rodiny jeřábníka plzeňské Škodovky a vášnivého fotografa; není tedy divu, že měl už od mládí blízko k fotografování. Nezůstalo však u pouhé záliby, Vilém se rozhodl vyučit se fotografem v portrétním ateliéru Aloise Chmelíka. Poté přešel do Prahy, kde pracoval pro fotografy zvučných jmen – Karla Drbohlavu, Alexandra Paula a Františka Illeka. Zlí jazykové tvrdí, že, díky vytíženosti svých mistrů se Vilém vyučil prakticky sám.
Po čase nastoupil jako produktový fotograf ve Zbrojovce a v Československé obchodní komoře. Tam se naučil efektivní práci se světlem a preciznosti, která jej provázela celý život. Z této doby pocházejí jeho reklamní a téměř neznámé fotografie.
V 50. letech Vilém objevil hory. Od té doby vyrážel za focením především do skalních měst; odtud pocházejí humorné příběhy o tom, jak nadšený fotograf hledal to nejlepší místo k focení a tak dlouho přeskakoval z vršku na vršek, až zjistil, že už není cesty zpět. Jeho kamarádi se postarali o to, aby si Vilém adrenalinu vychutnal dosyta a ještě dlouhou dobu trvalo, než mu hodili lano ke slanění. Jistě jim ale musel jít mráz po zádech, když chvíli před tím viděli, jak se jejich přítel nerozvážně řítí do úskalí hor.
V roce 1956 se Vilém Heckel rozhodl stát se fotografem na volné noze.
Se svou ženou Miladou a dcerami Evou a Helenou žil v Černošicích u Prahy. 23. dubna 1970 odel na expedici do Peru, kde se svými kamarády horolezci, 31. května zemřel v horolezeckém táboře, zavalen lavinou bahna a kamení při zemětřesení pod horou Huascarán.
Otevírací doba výstavy v Domě Scheybalových (Kostelní 1/6, Jablonec nad Nisou): úterý – pátek 10.00 – 12.00, 13.00 – 17.00, sobota 10.00 – 13.00 hodin.
Výstava potrvá do 14. března.
Zdroje: JKIC; Petr Šťáva, AFUK, 2013
