Soutěsky na říčce Kamenici byly nejdřív velkou překážku pro obyvatele pravobřežních obcí Vysoké Lípy a Mezné, když se vydali do kostela v Růžové. Po říčce se ale také plavilo dříví, a když tudy v zimě táhli pstruzi a lososi, měli místní rybáři žně.
A to ještě nebylo všechno. Našli se odvážlivci, kteří přišli s nápadem splout soutěsky na vorech. V roce 1877 si v hřenské hospodě U zeleného stromu pětice dobrodruhů plácla. Nedlouho nato čtyři metry dlouhá plavidla dopravila turisty v pořádku až do Hřenska. Základ využití soutěsek jako turistické atrakce byl na světě.
A nastal rozkvět této kamenické vodní cesty. Kníže Clary-Aldringen povolal italské odborníky, kteří vedli dvě stovky dělníků při úpravách soutěsek, pomáhal i Horský spolek pro České Švýcarsko. Byly vybudovány plovoucí chodníčky, mostky, bylo třeba také vystřílet tunely, zasadit lávky nad vodou a postavit jez. A když přišel slavnostní den otevření Tiché neboli Edmundovy soutěsky, bylo 4. května roku 1890.
Po říčce jezdilo pět lodiček a převozníci vyfešákovaní v námořnických uniformách poháněli, stejně tak jako dnes, loďky bidlem. Druhá ze soutěsek, Divoká, zažila první plavbu o osm let později, v roce 1898. Během času se flotila lodiček pořádně rozrostla, v Edmundově soutěsce převáželo návštěvníky 14 člunů, v Divoké jich bylo sedm.
Vyhláška pravila, že se bude v soutěskách plavit od sedmé ranní hodiny do tmy a přísné předpisy nabádaly k tomu, že je v soutěskách zakázán podomní obchod, žebrota, fotografování jako obchodní činnost a vylepování politických letáků.
