Jak jste se vlastně dostal k hasičům?
S „hasičinou“ jsem se dostal do kontaktu ve 3. třídě. Hasiči od nás ze vsi přišli k nám na školu představit nový kroužek pro mladé hasiče. Kromě toho, že ho vedl můj strýc, se mi líbilo, že pro to, abych se stal hasičem, není potřeba být výborný v tělocviku, ale že se zde zaměřují i na všestranné dovednosti. Jde o to, že se setkáte s kamarády, a navíc se i něco naučíte. A tak jsem u hasičů vydržel do 16 let. Pak mne pohltily jiné zájmy, dospívání, studia, zkrátka život chytil jiný směr.
Ale Vy jste se k hasičům po čase zase vrátil…
Se ženou jsme čekali dcerku a rozhodli se přestěhovat na venkov. Chtěli jsme, aby vyrůstala v prostředí, ve kterém se nebudeme honit z kroužku na kroužek a budeme ve vleku povinností, ale abychom byli součástí nějaké komunity. Ve chvíli, kdy jsme se přestěhovali do Libuně, tak jsem začal přemýšlet, jak bych mohl být vesnici užitečný. A je to 2 roky, co jsem se přidal k místním dobrovolným hasičům. Znovu jsem si připomněl, jací jsou hasiči prima lidé. Navíc se mi naskytla příležitost vést dětský kroužek pro mladé hasiče.
Jaký význam má pro místní obyvatele SDH Libuň?
Jsme srdcem každé libuňské zábavy nebo aktivity pro lidi. Snažíme se při každé příležitosti pomáhat naší technikou, silou, dovednostmi i srdcem. Ať už se sázejí stromy, pálí čarodějnice nebo se organizuje ples. Vždy se snažíme přiložit ruku k dílu a být místním obyvatelům nablízku, kdykoliv je něco potřeba. Samozřejmě jsme připraveni zasáhnout i v případě požáru, pomáhali jsme třeba při povodních, kácení stromů a v řadě dalších případů, ale musím zaťukat, že za poslední 2 roky byl u nás, co se např. požárů týče, relativní klid.
Jakým způsobem se angažujete v prevenci?
Krom edukace obyvatel klasickou formou, jako například letáčky, se snažíme dbát na prevenci právě pomocí dětského kroužku, tzn. snažíme se učit děti, jak se mají chovat bezpečně, již od raného věku.
Účastníte se i hasičských soutěží?
Každoročně pořádáme krajskou soutěž v hasičských závodech a aktuálně se chystáme na úplně první účast v soutěži v dětské kategorii.
Jaký je věkový rozptyl dětí v rámci libuňského kroužku mladých hasičů?
Aktuálně máme asi 70 % nových dětí od předškolního věku až po 5. třídu základní školy. Celkem je zde skoro 15 dětí, takže je nerozdělujeme na žádné další věkové podskupiny.
Co se u vás děti naučí? Co může dětem takový hasičský kroužek přinést?
Pro mě je zásadní, že děti nesedí samy doma, ale navazují kontakty s dalšími dětmi a lidmi z vesnice. Budují tým, tráví společný čas, učí se nové věci. A vůbec nejde o to, jak jsou či nejsou děti sportovně nadané. Vážeme uzly, učíme se topografické značky, zdravovědu, střílíme ze vzduchovky, běháme, samozřejmě si ukazujeme i požární útok atd. Díky tomu má každé dítě možnost vyniknout v tom, co mu jde nebo co ho baví. Není nutné, aby bylo ve všem nejlepší, jde o to, aby si našlo to, v čem je dobré a co mu jde, své místo v týmu. A také mě baví pozorovat, jak se děti lekci od lekce zlepšují, trénují, hecují se, jak jsou na sebe pyšné, když se jim daří. Za to, že po každém setkání odchází domu bohatší o nové zkušenosti a baví je to. Za to jsem vážně rád. Děti jsou skutečně šikovné, dokáží se naučit více méně cokoliv. Je škoda, že o tohle jsou děti z měst trochu ochuzeny, o tu týmovou pospolitost a o jakousi tradiční formu výchovy v souladu s okolím a přírodou, která jim ale dává do života neskutečně mnoho.
Jak jste se dostal k Penny?
V Penny jsem začínal v 17 letech jako brigádník na vybalování zboží. Během celých studií jsem v Penny působil, nejdříve na částečný a následně na plný úvazek. Postupně jsem se vypracoval přes prodavače a zástupce vedoucího až na vedoucího prodejny. Po státnicích však přišla 3letá pauza u konkurence. Pak mě oslovil můj současný šéf s nabídkou vyzkoušet výběrové řízení na pozici oblastního manažera. Zkusil jsem štěstí a teď jsem již 6 let v Penny zpět a mám na starosti oblast Krkonoš, tedy Vrchlabí, Jilemnici atd., celkem 6 prodejen, což činí zhruba 100 lidí. A vzhledem k tomu, že pocházím z této oblasti, je úžasné vracet se na stará známá místa, vidět známé tváře, čímž je atmosféra a spolupráce ještě více přátelštější a vřelejší.
Co vás dovedlo vrátit se od konkurence zpět k Penny?
Zaprvé to byla příležitost kariérního postupu, který mě vždycky lákal, a chtěl jsem ho zkusit. Zadruhé se mi na Penny líbí ta lidskost, se kterou k zaměstnancům přistupují. Mám pocit, že zde pracují normální lidé, všichni se snažíme prodávat potraviny, jak nejlépe umíme, nikdo si na nic nehraje, nad nikoho se nepovyšuje. Šéfují zde lidé, které zajímají názory jejich podřízených, problémy se aktivně řeší. Jsme taková jedna velká rodina.
