Vědci z Mendelovy univerzity v Brně hledají nové postupy, jak regulovat spárkatou zvěř v národních parcích. Kvůli tomu, aby zvěř nové porosty nesežrala a nepřevládla smrková monokultura. Dosavadní způsoby mysliveckého hospodaření totiž selhávají, uvedl Radim Plhal z lesnické a dřevařské fakulty.
Vědci se snaží stanovit, jaké množství spárkaté zvěře je pro české lesy ještě únosné. Jako model jim slouží národní park České Švýcarsko, kde jsou nově vznikající lesy pod velkým tlakem různých druhů zvěře. Bez jejich regulace se obnova lesa neobejde, protože kromě několika vlků nemají přirozeného nepřítele. Nejdříve je podle Plhala potřeba zjistit, do jaké míry je les poničený, poté mají odborníci odhadnout velikost populace zvěře a pak stanovit, kolik zvířat lovit.
K tomu používají fotopasti a systém srovnávacích ploch, kdy se jedna oplotí a vedlejší se nechá volná. „Minimálně orgány státní správy by si tento systém mohly osvojit. Ve výsledku získají efektivní nástroj pro kontrolu lesnického i mysliveckého hospodaření,“ uvedl Plhal.
Národní parky mají tu výhodu, že rozhodnutí, jak se v nich bude myslivecky hospodařit, je pouze na jediném subjektu a tím je právě jejich správa. Management lovu a myslivosti by měl podle brněnských vědců přesně reagovat a kopírovat požadavky ochrany přírody. „V současné době, kdy se rozpadají velké plochy dospělých porostů a čeká se na přirozenou obnovu v co možná nejpestřejším složení, by měla okamžitě začít fungovat přísná pravidla na uskutečňování intenzivního lovu, aby měla přirozená obnova šanci vzniknout a odrůstat,“ uvedl Plhal.
Pokud nezačnou správy národních parků jednat, hrozí, že budou dále vyrůstat smrkové monokultury jak v Českém Švýcarsku, tak v Krkonoších a na Šumavě. Zejména jeleni sežerou vše ostatní a smrk jako jediný na chráněném území zůstane. „Velcí býložravci jsou někdy velmi pečliví a svojí přirozenou potravní selektivitou dokáží vytvořit dokonalou iluzi o absenci některých druhů,“ uvedl Plhal.
ČTK/STO
