Výstava v prostoru galerie v jičínském zámku připomíná vznik, význam a historické peripetie unikátní budovy jičínského kina. Slavnostní otevření této původně divadelní budovy proběhlo v neděli 16. prosince 1923.
Toto divadlo / kino bylo vždy nositelem něčeho nového, ať už vize jako takové, nebo snahy využít nových možností nebo moderních technologií. Ačkoliv mnohdy byla cesta dlážděna především finančními obtížemi, pomluvami, těžkou politickou situací, výsledek se vždy, dříve nebo později dostavil.
Poválečná krize spjatá s pokračujícím válečným nedostatkem byla zažehnána a dostavil se i postupný růst československé ekonomiky a životní úrovně. V tomto momentě se už přesně formovala i myšlenka nového divadla. Stavbu nové divadelní budovy s biografem prosazovala korporace „Bio Český ráj, družstvo válečných poškozenců v Jičíně, společenstvo s ručením omezeným“, založená 26. dubna 1922, která získala – podobně jako jičínský Sokol – biografickou koncesi. Snaha o prosazení stavby druhého jičínského divadla v roce 1923 rozdělila jičínskou kulturní veřejnost na dva tábory. Odpůrci této myšlenky, sdružení kolem jičínského Sokola, v jehož starší a nevyhovující budově strádalo ono první jičínské divadlo, poukazovali na zbytečnost druhé stálé scény a na zbytečné finanční náklady.
Stavba byla realizována podle projektu pražské firmy Gröger, Hemerka a spol. z února 1923. Stavební práce, prováděné jičínskou firmou Ing. Karel Vorel, pokračovaly rychle a slavnostní otevření budovy pro veřejnost se konalo 16. prosince 1923. Náklady na stavbu činily v úhrnu 1.200.000 korun.
Dodejme ještě jména dvou osobností, bez kterých by to nešlo – Josef Mrňák byl v letech 1925-38 předsedou družstva válečných poškozenců, a zmiňme ještě Josefa Banýra,
Budova byla stavbou z armovaného betonu. V Jičíně byl vyprojektován nezvyklý způsob kolové stavby železobetonové konstrukce. Tato konstrukce měla velké přednosti v rozčlenění stavby, jako například značné vysunutí balkonu bez sloupové podpěry, kterým jičínské divadlo vynikalo. Jednalo se o první divadelní železobetonovou konstrukci u nás a pravděpodobně i ve střední Evropě.
Významnou otázkou se při stavbě stala velikost prostoru pro hudebníky. Oproti původnímu plánu byla k němu ještě přidána plánovaná první řada sedadel.
Orchestr v konečné podobě pojal 34 hudebníků. Pozoruhodný byl rovněž počet sedadel, kterých se v přízemí nacházelo 306, v lóžích celkem 60. Na balkoně se společně s oběma rohovými lóžemi nacházelo 259 sedadel. Celkem tedy bylo v divadle 625 míst k sezení a 100 míst ke stání.
Předěl v historii kinematografie znamenal bezesporu zvukový film. Slavnostní představení bylo naplánováno na pátek 6. března 1931, kdy mohli místní zhlédnout český zvukový film Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka.
Zvukové zařízení se stalo obrovským impulsem pro film. Jako první bylo nainstalováno v Lucerně, mezi dalšími zájemci již figuroval Josef Mrňák se svým družstvem. Jednalo se o vizionářský a prozíravý obchodní krok. Investice byla na tu dobu samozřejmě velmi vysoká.
První republika se svým nástupem a svými peripetiemi, doba Protektorátu i obrovské politické, ekonomické i sociální změny po roce 1945 se v dějinách této budovy odrážejí zcela jednoznačně a mnohdy i nesmlouvavě. Kinematografie se stala prvním odvětvím, které bylo u nás zestátněno. Již v roce 1945 byl Edvardem Benešem vydán Dekret prezidenta republiky č. 50/1945 Sb. ze dne 11. srpna 1945, kterým byl k výrobě, laboratornímu zpracování, distribuci a exportu filmů, jakož i k jejich veřejnému promítání opravňován výhradně stát. Velký dopad to mělo tehdy hlavně na různé spolky, protože právě spolky dříve budovaly a provozovaly většinu kin v republice a za zestátněný majetek většinou žádnou náhradu nedostaly.
Podobný osud postihl i jičínský biograf, kdy byl jeho provoz převzat do státní správy již 28. srpna 1945. Veškeré následující události, které se v naší zemi odehrávaly, se vždy nějakým způsobem promítly i do provozu kin.
Ale samozřejmě záleželo také na lidech, kteří v čele kin působili. Jičínský biograf měl z velké části na tyto lidi štěstí, ať už zde připomeneme Josefa Hlaváče nebo kinárníky Pavla Nožičku a Michala Miškovského.
Výstava byla vytvořena jako připomínka 100. výročí vzniku budovy, která se dodnes těší velké oblibě a neodmyslitelně k Jičínu náleží. Návštěvníci budou moci zhlédnout originály plakátů z jičínského muzea a archivu, pohlednice a fotografie z muzejních sbírek a především ze sbírek místních sběratelů.
Zdroj: Jana Kořínková, Hana Fajstauerová, Jičínský zpravodaj + stránky KZMJ (Kulturní zařízení města Jičína)
