Na první dvě odpolední projekce přišlo pouze několik desítek lidí. Další zájemci dorazili později, takže v sále pro 60 lidí bylo nakonec zhruba ze dvou třetin obsazeno. Filmy se zabývaly přírodou, ekonomickou nerovností a vykořisťováním pracovníků a připomněly tři osobnosti, a to exprezidenta Václava Havla, hudebníka Miroslava Waneka a výtvarníka Martina Velíška, řekl dramaturg druhého ročníku festivalu Jiří Svoboda.
„Bylo to málo. Sedm let dělám projekt klubového kina Filmové oko, kde každou středu promítám filmy, které divák v běžném kině neuvidí. A tak jsem očekával, že na festival přijdou lidé z podobné cílové skupiny, která chodí na Filmové oko,“ řekl Svoboda. Na filmy se platilo vstupné, ale festival si na sebe nemusel vydělat, protože náklady pokryli sponzoři a partneři.
Festival zahájil snímek Volání Antarktidy francouzského režiséra Luca Jacqueta o přírodě pátého největšího kontinentu. Filmař navázal na svůj film Putování tučňáků, který dostal Oscara v kategorii Nejlepší dokumentární film. Česká režisérka Apolena Rychlíková filmem Hranice Evropy, který diváci mohli vidět na festivalu Jeden svět, také navazuje na svůj předchozí film Hranice práce. Poté, co popsala nevyhovující pracovní podmínky v Česku, se v tomto novém filmu vydala na německou farmu, do irského hotelu a do Francie, kde pečovala o seniory. Vedla si deník a vše zaznamenala skrytou kamerou.
Dokument Rozsviť světlo, ať je vidět mapoval nejen historii hudební skupiny Už jsme doma, ale hlavně přátelství dvou ústředních osobností skupiny, a to zpěváka, kytaristy a skladatele Miroslava Waneka a malíře Martina Velíška, který byl od počátku výhradním autorem plakátů, obalů alb a vizuální prezentace kapely. Na závěr festivalu organizátoři promítli film Tady Havel, slyšíte mě?, který zobrazil dosud nezveřejněné záznamy ze soukromého i veřejného života exprezidenta Václava Havla po opuštění prezidentského úřadu, který diváci mohli vidět i na festivalu Jeden svět.
Zdroj: ČTK
