Nejstarší dílo je od raspenavského Wenzela Franze Jägera, obraz Staré vrby z roku 1905, kterým reprezentoval severočeské malíře v umělecké expozici Výstavy německých Čech 1906. Mezi starší malíře spojené s Frýdlantskem patří i Josef Pfeifer-Fried, od něhož je vystaven obraz Frýdlantský zámek.
Dále už jsou to výtvarníci tvořící po roce 1945. Mnozí z nich se přímo zabývají naším krajem. Ze starší generace je to například Ladislav Karoušek (Petřín v Jablonci, 1963), Jaroslav Klápště (Vesnice v Podkrkonoší, 1970), Jaroslava Solovjevová (Domy, 1975), Milan Janáček (Žlutý dům, 1985) a další.
Výjimečné místo mezi nimi zaujímá Alex Beran (Jizerská legenda, 1985), který věnoval Jizerským horám podstatnou část své tvorby a přes malbu lesních interiérů, balvanitých strání s peřejemi potoků dospěl až k abstraktnímu vyjádření architektury lesa.
Obraz Jaroslava Švihly Pod Frýdlantským cimbuřím (1990) se stal motivem pro plakát a obrazový doprovod této pozvánky. Ze střední generace zmiňme Vladimíra Komňackého, který vytvořil z hráze jablonecké přehrady živoucí až skoro démonickou bytost (Strážci, 1999). Zdena Šafka naopak lyrickým způsobem ztvárnila jinou technickou stavbu v obraze Novinský viadukt (2019).
Z mladé generace je zastoupen Tomáš Plesl (Zima pod Bukovcem, 2018) nebo Jiří Pikous, jeden z posledních malířů, kteří ještě tvoří přímo v plenéru (Motiv ze Sudet, 2020). Nakonec jsme si nechali hejnického Filipa Dvořáka (Educative prop no. 3, 2023), velmi úspěšného výtvarníka mladé generace, který dokazuje, že prvotřídní moderní díla mohou vznikat i mimo pražské centrum.
Zdroj: Roman Karpaš, Zpravodaj Liberec
