Studniční hora v nadmořské výšce kolem 1550 metrů nad mořem se mění. Správci Krkonošského národního parku zde téměř dvacet let sledují, jak pomalu, ale jistě ustupují nízké horské trávníky a jejich místo zabírají borovice kleč, vřes a vysoké byliny. Změny, které se v posledním desetiletí výrazně urychlily, ohrožují vzácnou arkto-alpínskou tundru, jeden z přírodních klenotů Krkonoš.
Tundra se v Krkonoších vyskytuje ve třech podobách. Nejvýše leží lišejníková zóna, níže travnatá a ještě dále dolů, v ledovcových karech, rozkvétá květnatá tundra. Právě ta travnatá varianta je nyní pod největším tlakem. „Dlouhodobá sledování potvrzují postupné změny ve složení a rozšíření jednotlivých druhů rostlin. V posledních deseti letech se změny urychlují, vidět je to tady zejména na kleči,“ potvrdil mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
Botanik Správy KRNAP Stanislav Březina upozorňuje, že jde o víc než jen estetickou proměnu krajiny. Zarůstání otevřených stanovišť přímo ohrožuje druhy, které jsou vázány právě na tyto podmínky a které jsou předměty ochrany podle platných zásad péče o park. U některých velmi vzácných rostlin může být taková změna vegetace podle jeho slov skutečným problémem. Vědci přitom odhadují, že více než polovina endemických druhů Krkonoš je v ohrožení, přičemž klíčovou příčinou je právě expanze konkurenčně silnějších rostlin.
Za hlavní spouštěč změn odborníci označují klimatickou krizi. Rostoucí teploty, přibývající tropické dny, sílící sucho a ubývání sněhových srážek mění podmínky, na nichž chladnomilná flóra závisí. Zarůstání tundry tedy není jen přirozenou sukcesí, ale procesem, který klimatické změny výrazně urychlují.
Správci parku proto na vybraných místech testují, zda je možné trend zpomalit nebo zastavit. V letech 2025 a 2026 probíhala pilotní opatření na šesti lokalitách zaměřená na ochranu endemického všivce krkonošského. Jednou z uvažovaných metod je občasná pastva, která se v zahraničních horách osvědčila jako účinný nástroj pro udržení otevřených stanovišť. „Cílem je shromáždit dostatek informací pro zodpovědné rozhodování, kde a v jakém rozsahu je v tundře v příštích letech aktivními zásahy podporovat,“ vysvětlil Drahný.
Borovice kleč přitom na krkonošských hřebenech původně neroste přirozeně. Vysazována byla od konce 19. století, mimo jiné aby nahradila vykácené porosty a zpevnila půdu. Od 90. let minulého století ji správci parku na vybraných místech prořezávají. Nyní stojí před složitější otázkou: kde změnám v tundře nechat volný průběh a kde kvůli přežití vzácných druhů aktivně zasáhnout.
Zdroj: autorský text / ČTK
