Z vodní hladiny se totiž pravděpodobně věštilo, o čemž právě svědčí i jeho pojmenování. Jméno Libuše totiž bylo spíš než vlastní jméno ženy, označení pro funkci kněžky nebo věštkyně kmene.
Staří Slované si obvykle posvátné místo kolem svých svatyní nebo obětišť oddělovali od ostatních prostor hradiště příkopem, a bylo tomu stejně tak i zde.
Při archeologických průzkumech byly v okolí jezírka prokázány jámy, v nichž patrně hořely obětní ohně k poctě božstva pramene. Odtud také pochází nález unikátní pohanské kamenné modly, skoro dvacet centimetrů vysokého pískovcového sloupku s vytesanými reliéfy obličejů.
Nedaleko jezírka se pak našlo i výjimečné pohřebiště zličských knížat s bohatými hroby vytesanými do skalního podloží, se šperky a dalšími artefakty své doby.
Dnes je jezírko často bez vody, jen při dlouhodobých deštích a jarním tání lze tuto přírodní památku vidět v celé své kráse. Původně byla prohlubeň napájena puklinovým pramenem a dešti. I tak je příjemným zastavením uprostřed podzimní podmanivé a mnohdy zádumčivé přírody.
