Mentálně postiženou chtěl uklidnit. Namísto toho ji zabil

21.11.2022
Simona Knotková

V jindřichohradeckém domově pro lidi s mentálním postižením usmrtil loni v lednu jeden ze zaměstnanců sedmatřicetiletou těžce mentálně postiženou ženu. Napsal to v neděli týdeník Respekt. Pracovník domova se podle něj k zabití přiznal s tím, že jeho úmyslem bylo klientku zklidnit. Krajský soud ho původně odsoudil k deseti letům vězení za vraždu, odvolací Vrchní soud v Praze rozsudek zmírnil na tři roky za usmrcení z nedbalosti. Z vězení už byl muž propuštěn. Média dříve o případu neinformovala.

Žena trpěla podle Respektu těžkou formou mentálního postižení, která se projevovala mimo jiné vzpurností, neposlušností a hlasitým křikem. Asistent ji usmrtil, když se ji v noci snažil zklidnit při jednom z jejích záchvatů, napsal Respekt. Vrchní soud v Praze podle něj zdůvodnil nižší trest tím, že ve chvíli, kdy žena pod jeho rukama upadla do bezvědomí, dopustil se nedbalosti, když nezkontroloval, zda s hlavou zabořenou do polštáře může dýchat. Po roce a půl byl odsouzený podle Respektu letos v létě propuštěn za dobré chování.

V Česku nejde o jediný příklad selhání systému péče o pacienty s vážným mentálním postižením, napsal týdeník. Část pracovníků v některých zařízeních podle jeho zjištění mentálně postižené ponižuje a týrá. Málo se využívá i poznatků západní psychiatrie, podle kterých je důležité se zaměřit na příčiny náročného chování duševně nemocného člověka, spíše než se snažit toto chování rychle zastavit třeba medikací nebo kurtováním. Při pobytu v zařízeních se tak stav pacientů často nezlepší, ale spíš výrazně zhorší.

„Z mé zkušenosti většině těchto lidí psychiatrická hospitalizace nepomůže, ale spíš uškodí,“ řekl Respektu terapeut Národního ústavu pro autismus Hynek Jůn. „Končí v nemocnicích hlavně proto, že existuje velmi málo specializovaných služeb, které by jim dokázaly zajistit vhodnou podporu. S léčbou to ale nemá moc společného,“ dodal.

„Pohlavkování, chytání za vlasy za uši nebo pod krkem se děje zcela běžně,“ řekla týdeníku bývalá zaměstnankyně zařízení pro postižené děti Domov pod lípou ve středočeském Lipníku. „Hračky se zamykají, děti si ani vybrat nemohou, co si vezmou na sebe, a ty, co jsou na plenách, nechávají klidně hodiny nepřebalené ve stolici,“ doplnila další zaměstnankyně. Ředitel zařízení Aleš Kobliha má podle Respektu informace nanejvýš o plácnutí po zadku, které nepovažuje za týrání.

Česká psychiatrie tak podle Respektu zaostává za standardy v západních zemích, kde se klade důraz na to vnímat chování mentálně postižených jako formu komunikace. Náročným chováním mohou tito lidé podle západních odborníků vyjadřovat například to, že je něco bolí nebo trápí. Léčba duševně nemocných v Česku spočívá podle Respektu hlavně v předpisování medikace.

„Je to přehlížená skupina, mimo jiné i proto, že není příliš početná,“ řekl Respektu přední český psychiatr Martin Hollý. „A psychiatrie stojí primárně na managementu symptomů, jen pomalu se učíme pracovat s těžkostmi, které je způsobují,“ dodal.

Zdroj: ČTK



Nepřehlédněte