Mezi nejlepšími surfaři jsme takové „kokosy na sněhu “ říká česká šampionka

Letos v Tokiu měl surfing premiéru na olympijských hrách a i u nás se tento atraktivní sport rozvíjí. Před dvěma lety vznikl Český svaz surfingu, aktivních závodníků přibývá a i když se zatím se světovou špičkou nemohou srovnávat, snaží se alespoň krůček po krůčku přibližovat. Důkazem toho je vznik Českého poháru. První závod se nedávno konal v Portugalsku a ženskou vítězkou se stala Jana Kašová -rodačka z Brnířova u Domažlic a aktuálně naše nejlepší surfařka.

K surfování jsem se dostala podle mě takovou docela normální cestou. Jednou v létě jsme se s partou kamarádů z Domažlic (a okolí) sebrali, půjčili si od našich auto a vyrazili čerstvě po dokončení řidičského průkazu do Francie na jeden český Surfcamp do Soustons. Tam se mi surfování a celý ten lifestyle okolo tolik zalíbili, že jsem na tom samém kempu rok na to pracovala a trávila tam celé léto. Tehdy jsem si dala za cíl, že do konce léta budu jezdit na prkně, které se mi vejde do auta, a to se mi i podařilo splnit. Začátečníci totiž jezdí na velkých prknech, která mají větší stabilitu a k tomu malému se musí člověk „probojovat“. Potom jsem nastoupila na ERASMUS v Bilbau, kde jsem poprvé žila u oceánu delší dobu a pořídila si svoje první prkno (které se vešlo do auta… respektive v Bilbau do autobusu a metra, protože auto jsem tam neměla ). A od té doby už jsem v létě nikdy nebyla v Čechách, protože jsem trávila léta po českých surf housech v severním Španělsku, kde jsem sbírala zkušenosti od lepších českých surfařů. V roce 2016 jsem pak jela na druhý ERASMUS do Lisabonu, a to už jsem vybírala destinaci hlavně kvůli tomu, abych tam mohla surfovat. Tentokrát jsem si s sebou vzala auto, protože to je při dostávání se na pláže docela zásadní věc. V Lisabonu jsem pak potkala jednu partu, se kterou jsem začala trénovat. Pracuji tam a také už 3 roky učím surfing pro jeden český Surfcamp.

Pocity jsou to skvělé! Mám opravdu radost! Závodní víkend přinesl trochu obtížné podmínky, ale nakonec to vlastně vůbec nevadilo. I když byly vlnky o něco menší než ty, na kterých třeba standardně trénujeme, všichni se s tím nějak poprali a šlo to jezdit docela hezky. Bylo krásné počasí a myslím, že dokonalá atmosféra a parta lidí kolem závodu, a to za mě byla ještě větší výhra, než první místo v závodu. 🙂

Ahah, řekla bych to tak, že jsme v surfingu takové „kokosy na sněhu“. Ve srovnání se světem, jsme pořád hodně pozadu. Nicméně ta naše úroveň se zvedá každým rokem. Myslím si, že aby se někdo mohl skutečně vyrovnat světové úrovni, bez žití a trénování u oceánu to nejde. Možnosti jak u nás trénovat jsou, ale nic z toho se nevyrovná tréninku v oceánu.

Ano, pražskej serfovej klub (to není nespisovně ale oficiální jméno klubu :)) je třeba zrovna parta super lidí, kteří pro český surfing dělají opravdu hodně. Mimo jiné i surfové tréninky na suchu, kde se trénují svaly a flexibilita speciálně pro surfování, tréninky v pádlování na surfu ve Vltavě, dělají také lekce jógy  a různá surfová soustředění v Čechách i v zahraničí.

Se surfingem jde začít v každém věku. Já jsem třeba začala ve dvaceti, ale znám lidi kteří začali klidně i po padesátce nebo naopak dětičky co ještě neumí plavat a rodiče už je staví na surf. Ale řekla bych, že obecně základním pravidlem pro to, aby člověk mohl surfovat je umět alespoň to plavání. Nicméně chce to trpělivost! Rozhodně to není lehký sport.

Určitě to musí být místo, kde je oceán a lámou se tam vlny, které jsou vhodné pro surfování. A počasí asi záleží na tom, co kdo má rád. Mám kamarády, kteří surfují zásadně jen v tropech a v teplém oceánu v plavkách, ale i takové, kteří nemají rádi teplo a jezdí třeba v Norsku nebo na Islandu, kde na pláži leží sníh. Portugalsko je někde mezi těmito dvěma extrémy. 🙂

Přijde na to, jakou má surfař úroveň a také v jak velkých vlnách rád jezdí. Když bych to přirovnala k lyžování nebo jízdě na snowboardu, tak buď můžete jezdit carving na menších kopcích po modrých a červených sjezdovkách a dělat triky ve snowparku. Nebo vás baví jezdit rychle na černé sjezdovce a věnujete se například obřímu slalomu. Mně osobně baví jezdit menší vlny do takových maximálně 2 metrů swellu, kdy ta tzv. wave face může mít třeba i 3 metry, a raději jezdím technickou jízdu, kdy se na vlně učím různé manévry, než abych ujížděla jako o život. Navíc se větších vln bojím. Raději si surfing užívám na menších vlnách, než abych byla ve stresu. 🙂 Jsou ale surfaři, kteří jezdí big wave surfing, což jsou vlny nad nějakých 5 metrů swellu, a to už chce opravdu hodně zkušeností. Je to v podstatě jako ujíždět před lavinou na pohybující se hoře.

Na jízdě se hodnotí výběr vlny, její využití, počet a technické provedení manévrů, které na vlně uděláte.

Plán je dále trénovat a zúčastnit se i ostatních závodů Českého poháru, případně portugalských „open závodů“, kam se může přihlásit i veřejnost. Co se týče českého poháru, tak příští zastávka bude po Vánocích na Bali, kam je pořád kvůli covidu obtížné se dostat, tak uvidíme, jak to dopadne. Potom bude další závod na Srí lance v březnu a ve Francii v červnu se rozhodne.

Ano, trénuji s místním klubem. Momentálně s klubem Hi-Intensity, což je skvělá parta z okolí Lisabonu, se kterou máme tréninky 1-6krát týdně, to záleží na tom, kolik mám času na trénování, jaké jsou podmínky nebo například jestli je před závody a tak.