Most, který měl být mostem Václava Havla skrývá řadu zajímavostí

16.10.2020
Jaroslav Svoboda

Stavba mostu započala už v roce 1929 a to podle projektu architekta Vlastislava Hofmana a Ing. Františka Mencla. Most je dlouhý více jak 306 metrů, široký 21 metrů a je tvořený železobetonovou konstrukcí s pěti návodními pilíři. Do provozu však nebyl uveden najednou celý, nýbrž ve dvou etapách. Nejdříve byla otevřena jeho střední část s kolejnicemi pro tramvaje (v roce 1931) a 18. října 1933 došlo k otevření i zbývající části. Koleje pro tramvaje se následně ukázaly jako zbytečné a byly proto odstraněny, tím však provoz městské hromadné dopravy na mostě neskončil. Most využila jediná trolejbusová linka spojující oba vltavské břehy.

Praha chce opravit Karlův most, hledá lom s vhodným kamenem

Vystřídal několik jmen

Jiráskův most se dočkal několika přejmenování. Poté co byl v roce 1931 otevřen jako Jiráskův byl ve válečném roce 1940 přejmenován na Dientzenhoferův. Toto jméno nesl až do konce války. Od roku 1945 se vrátil ke svému původnímu názvu. Po smrti prezidenta Václava Havla byla v roce 2012 otevřena diskuze nad návrhem historika Petra Vilguse přejmenovat most na most Václava Havla. Ten totiž v jeho blízkosti dlouhá léta žil i pracoval.

Měl vést jinudy

Podle původních plánů z období Rakousko-Uherska měl most stát mezi Myslíkovou ulicí a Janáčkovým nábřežím, vést měl tedy přes Žofín a dnešní Dětský ostrov. Toto dodnes dokládají nábřežní opěry, které nebyly nikdy použity a jsou stále vidět na smíchovské straně.

To však nebyly jediné změny či problémy při jeho stavbě. Na zmíněné smíchovské strany totiž mostu bránil barokní pavilon, údajně od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Ten měl být nejdříve posunut o 110 metrů po proudu řeky, ovšem nenašla se žádná pojišťovna, která by v případě poškození mostu při přesunu uhradila vzniklé škody.

Nejvyšší hora protektorátu skrývá řadu zajímavostí

Počítalo se s vyhozením mostu do vzduchu

Jak se ve třicátých letech vyhrocovala situace na mezinárodní politické scéně, počítali i stavitelé mostu s některými praktickými „válečnými“ funkcemi, které měl splňovat. Proto byly ve dvou pilířích umístěny bezešvé roury, které měly být v případě potřeby naplněny náložemi a odpáleny. O systému se však dozvěděla i německá okupační moc a po obsazení Prahy provedly německé úřady důkladné zabetonování těchto pilířových dutin v obavě vyhození mostu do vzduchu českými odbojáři.



Nepřehlédněte