Třicet tun těžký a 22 metrů dlouhý vor se čtyřmetrovými vesly v pátek vyplul ze Zadní Třebaně směrem do Řevnic. Jeho stavitel Petr Marval použil stejnou techniku, jaká se používala v minulosti. Plavba voru je součástí oslav 120. výročí vzniku Dělnické besedy Havlíček, starající se o odkaz novináře a spisovatele Karla Havlíčka Borovského. Oslavy výročí vyvrcholí v sobotu v Řevnicích.
„Jsou tam houžve. Není tam žádný hřebík ani kramle, všechno je ruční práce,“ představil novinářům své dílo Marval. Ke stavbě použil převážně smrkové dřevo a několik borovic. „Základy jsou vždy smrkové, protože smrk je měkčí a je dobře zpracovatelný,“ dodal.
Kromě něj se role vorařů ujali i moderátoři televizního pořadu Zázraky přírody Vladimír Kořen a Maroš Kramár. „Vory patří k tomu nejkrásnějšímu, co bylo v české historii a historii českých řek. A u toho samozřejmě jako Zázraky přírody nemůžeme chybět,“ řekl Kořen.
Vory, které byly tvořeny svázanými kmeny stromů, sloužily v minulosti nejen k dopravě dřeva, ale i soli, medu, kamene, písku, uhlí a dalšího zboží a také lidí. V některých oblastech a v určitých ročních obdobích přeprava zboží a lidí na vorech dokonce ekonomicky převyšovala přepravu dřeva. Označení „vorař“ se v češtině prosadilo až v 50. letech uplynulého století. Původně se členům posádky vorů říkalo plavci a vor se nazýval vorový pramen – pravděpodobně z německého Prahmenflösserei, tedy voroplavba.
Vorařství mělo v Čechách dlouholetou tradici a patřilo mezi vážená, uznávaná, ale i nebezpečná povolání. Podle prezidenta organizace Vltavan Čechy Jaroslava Camplíka je toto řemeslo stále živé, o čemž svědčí i zápis na prestižní seznam UNESCO.
„Naším posláním je udržovat vorařské tradice, techniku vorařství. Vory stavíme jako před sto lety. Používáme houžve, žádná lana, což je složitý způsob. Děláme to tak, jak to dělali naši předkové. Dokonce se nám podařilo jako zatím jediným v Evropě zapsat řemeslo vorař do normálního katalogu řemesel ministerstva průmyslu, jako je tesař, zedník, cokoliv, a vychováme mladé voraře, kteří jsou schopni dál řemeslo dělat a udržovat,“ řekl Camplí.
Největší rozmach voroplavby nastal v 18. a 19. století, vory tehdy měřily i přes 100 metrů. Protože čeští plavci plavili dříví i do Německa, pronikly do oboru počeštěné německé výrazy. První pohromou se pro voroplavbu stala první světová válka, kdy většina plavců musela narukovat a poklesla těžba dřeva i zájem o tuto surovinu. Od 30. let minulého století se na Vltavě začaly stavět první velké přehrady, což byl začátek konce voroplavby na této řece.
Zdroj: ČTK
