V pátek 14. června začíná tato akce v historické Invalidovně Storytellingem s vojáky. Na nádvoří potemnělé Invalidovny se můžete zaposlouchat do poutavých příběhů voltižérů 18. řádového pluku (voltižér bylo označení pro vojáka elitních harcovnických pěších jednotek francouzské armády založených v roce 1804 Napoleonem Bonapartem). Od 19.30 do 20.30 a od 21 do 22 hodin. Poslechněte si příběhy o jejich životě o jejich tajných přáních a přeneste se na hodinu o dvě století zpět.
Jako za Napoleona
Hlavní program je pak připraven na soboru 15.června. Například od 9. do 9.30 můžete zažít atmosféru napoleonských válek a třeba zjistit, co pro vojáka znamenala v té době služba, nebo poznat vojenskou hierarchii.
Zajímavý je ale i další program, tak jen pár tipů. Můžete se třeba nechat provést vojenským ležením jeho velitelem a popovídat si s vojáky v dobových kostýmech.
Pokud by vám to nestačilo, je také připravena ukázka dobové ambulance a lazaretu, což vás určitě nadchne. Můžete se podívat, jak vypadal lazaret gardového námořnictva a jakým způsobem se prováděly operace po bitvě. A určitě zaujme také prezentace tehdejší vojenské výzbroje a výstroje.
Poznáte zblízka, co vojáci nosili na tažení a jak se výzbroj lišila v různých podmínkách. Podíváte se do stanů z dob napoleonských válek a zjistíte, jaké činnosti vykonávali vojáci ve volném čase. Nebude chybět ani ukázka vojenských manévrů a dozvíte se i to, co dělali vojáci po válce. A to není všechno. Dozvíte se také, jaký byl život v Invalidovně.
Věnec pro hraběte
Od 17.30 se bude klást věnec na památku Petra Strozziho, hraběte ze Schrattenthalu, šlechtice, který sehrál významnou roli v historii Invalidovny a zemřel 6. června 1664. V době fungování ústavu si den jeho úmrtí každoročně připomínali nejen invalidé, ale i zaměstnanci Invalidovny. Letos si tuto událost a její 360. výročí připomenou položením věnce, který se bude se po celou dobu konání akce vyrábět v tvořivém dětském koutku. V něm se mohou děti mimo jiné zabavit i dřevěnými skládačkami různých obtížností s motivem Invalidovny.
Barokní skvost
Budova Invalidovny v pražském Karlíně představuje skvost české barokní architektury. Byla projektována podle vzoru pařížské Invalidovny v letech 1731–1737 pro ubytování válečných invalidů. Realizována však byla pouhá devítina původního návrhu. Základní koncept Invalidovny byl vytvořen a schválen u císařského dvora ve Vídni a patří mezi nejvýznamnější stavby předního českého barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, provedené v jeho vrcholném tvůrčím období ve 30. letech 18. století.
Stylově vhodným způsobem kombinuje vojensko-erární charakter stavby inspirovaný římskou antickou architekturou s monumentálním severním průčelím. Toto reprezentativní průčelí palácového typu představuje zajímavý a specificky český ohlas oficiálního „imperiálního“ stylu doby vlády císaře Karla VI. Habsburského. Jako možný zdroj inspirace pro pražskou Invalidovnu mohl sloužit kromě pařížské Invalidovny i komplex El Escorial španělského krále Filipa II. v Madridu.
Sociální nadace
S ohledem na plánované rozměry se mělo jednat o jakési malé soběstačné městečko a v případě, že by pražská Invalidovna byla dostavěná, patřila by spolu s proslulou pařížskou předchůdkyní k největším invalidovnám v Evropě. Ovšem i přesto, že dostavěna nikdy nebyla, patří provedená část k největším barokním areálům nejen v Praze, ale i v celých Čechách. Představuje funkčně i provozně promyšlený a plnohodnotný stavební celek. K novátorským řešením patří vlastní mezonetové obytné jednotky pro invalidy, velkorysost společných prostor, především komunikací včetně schodišť.
Josef Sudek
Invalidovna představuje vedle kvalitní stavební konstrukce a architektury rovněž nejstarší ukázku sociální nadace tohoto typu pro vojenské invalidy v českých zemích. Svému účelu sloužila až do doby první republiky. V tomto kontextu je spojena i s působením předního českého fotografa a vojenského vysloužilce Josefa Sudka ve dvacátých letech 20. století. V květnu 1916 byl Sudek během bojů na italské frontě zasažen granátem a přišel o pravou paži, kterou mu amputovali lékaři ve Štýrském Hradci. V letech 1922–1927 žil na pražské Invalidovně, kde se na státní útraty rekvalifikoval na profesionálního fotografa. Zde vznikl cyklus Z Invalidovny připomínající žánrové malířství 19. století a představuje mj. zajímavou sondu do sociálního života zdejších rezidentů.
