Novinářům to ve středu řekl ředitel Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje Aleš Černohorský. V Pardubicích ve středu skládali nováčci slavnostní slib.
„Došlo ke generační obměně, nabírali jsme 34 nových příslušníků. Kampaň musela být loni a letos poměrně masivní, díky tomu jsme na plných početních stavech,“ řekl Černohorský.
Sloužit u sboru znamená složit náročné fyzické a psychologické zkoušky. „K tomu je potřeba přičíst zdravotní vyšetření, které je hodně důkladné, trošku mi to připomíná vyšetření pro kosmonauty. Hasiči se dostanou do prostředí, které nesnese jakoukoliv zdravotní odchylku,“ řekl Černohorský. Největším úskalím jsou testy fyzické způsobilosti, dodal.
Ke sboru se hlásí převážně muži. První profesionální hasička začala sloužit loni v Praze, Pardubický kraj zatím žádnou nemá. Ženy bývají na operačním středisku, ale nejezdí na zásahy. „Zatím jsme měli pár adeptek, buď si to rozmyslely po testech nebo neprošly výběrovým řízením. Zatím se žádná hasička u profesionální jednotky v Pardubickém kraji nerýsuje,“ řekl Černohorský.
Nováčci ve středu v Automatických mlýnech skládali slib. Bylo jich 37. Michal Berka je ze stanice v Ústí nad Orlicí. Být hasičem je pro něj spíš poslání než práce, nikdo v rodině se profesi nevěnuje. „Náročné byly všechny testy, ale nebylo to nic, co by sportovní člověk nedokázal,“ řekl Berka. Jeho pracovní rutinou už jsou rok a půl dopravní nehody, požáry nebo snášení pacientů ze schodů.
Slavnostní sliby dříve nebyly obvyklé, byly komorní u ředitele v kanceláři, zavzpomínal Miroslav Kubík. U sboru slouží 30 let. Mnoho se od jeho začátků změnilo. Hasiči mají dýchací přístroje, bezpečné přilby i zásahové obleky a mnohem lepší techniku, řekl.
„Když jsem nastoupil, neměli jsme vybavení jako dnes. Měli jsme jednoduché obleky, nic moc na zásahy. Měli jsme jako techniku vejtřasky. Jezdili jsme hlavně na požáry, dnes pomáháme záchrance, u nehod, spolupracujeme s obcemi při živelních událostech. Dneska ti kluci musí mít čím dál víc vědomostí,“ řekl Kubík.
Zdroj: ČTK
