Čtenář Tomáš z Plzeňska si po opakovaných obavách o svůj dům pořídil kamerový systém. Jednu kameru nastavil tak, aby zabírala branku, příjezdovou cestu a část plotu. Do záběru se ale dostala také terasa a zahrada sousedního domu. Tomáš byl přesvědčený, že kvůli ochraně vlastního majetku může kameru nasměrovat kamkoli potřebuje. České úřady však upozorňují, že soukromá kamera má primárně sledovat vlastní nemovitost a její bezprostřední hranici. Rozsáhlé monitorování sousedovy zahrady, oken nebo vstupu do domu už může nepřiměřeně zasahovat do soukromí.
Tomáš z Plzeňska začal po několika nepříjemných událostech v okolí řešit zabezpečení rodinného domu. Nechal si nainstalovat několik venkovních kamer a jednu z nich nasměroval na příjezd k domu. Záběr byl široký, takže kromě jeho vlastní branky a části ulice zachycoval také kus vedlejší zahrady, terasu a dveře sousedova domu. Tomáš to považoval za nutný vedlejší efekt – kamera měla především chránit jeho majetek a on nechtěl přijít o část prostoru, odkud by případný pachatel mohl přicházet.
Soused ale s pravidelným sledováním své zahrady nesouhlasil a upozornil, že kamera zabírá místo, kde rodina běžně tráví volný čas. Naše redakce proto ověřovala, kde leží hranice mezi legitimní ochranou vlastního domu a nepřiměřeným sledováním okolí. Portál veřejné správy shrnuje pravidlo poměrně jasně: fyzická osoba může kamerou v zásadě bez větších omezení monitorovat vlastní pozemek, vlastní nemovitost a přiměřeně jejich bezprostřední hranici. Jakmile se ale záběr ve větší míře rozšiřuje na veřejný prostor nebo cizí soukromé pozemky, je potřeba mít pro takový zásah vážný důvod a omezit jej na nezbytné minimum.
Okno sousedovy ložnice by v záběru být nemělo
Oficiální doporučení výslovně zmiňuje, že by kamera neměla rozsáhle snímat okolní domy, především jejich okna, vstupy, bazény nebo jiné prostory spojené se soukromým životem. Přiměřený může být například malý okraj sousedního pozemku nebo část přilehlé komunikace, pokud jde skutečně o místo, odkud může vzniknout útok na chráněný majetek. Záběr by se však neměl rozšířit dál, než je pro ochranu vlastního domu skutečně potřeba.
V Tomášově případě by proto byla podstatná možnost nastavení kamery. Pokud lze úhel zúžit, část obrazu softwarově zakrýt nebo kameru natočit tak, aby stále chránila branku a příjezdovou cestu, ale už nezabírala sousedovu terasu, je obtížné obhajovat plošné sledování cizí zahrady jako nezbytné.
Úřad pro ochranu osobních údajů zároveň připomíná, že k používání kamery snímající jiné osoby musí existovat vážný důvod, typicky ochrana majetku nebo lidí. Právě existence reálného bezpečnostního rizika a přiměřenost záběru jsou proto důležitější než samotné tvrzení majitele, že kamera „jen hlídá dům“.
Kamera na vlastním domě se nemusí registrovat
Další rozšířený omyl se týká údajné povinnosti registrovat domácí kamerový systém u ÚOOÚ. Taková obecná registrační povinnost už po účinnosti GDPR neexistuje. Úřad výslovně uvádí, že kamerový systém není potřeba předem registrovat.
To ale neznamená, že domácí kamera žádným pravidlům nepodléhá. Rozhoduje, co skutečně snímá, zda pořizuje záznam, jak dlouho jej uchovává a jak s ním majitel nakládá. Jiná situace nastane, pokud kamera opravdu sleduje jen vstupní dveře a vlastní dvorek, a jiná, když nepřetržitě nahrává sousedovu zahradu nebo velkou část veřejné ulice.
Zvláštní problém může vzniknout také ve chvíli, kdy majitel záznam zveřejní. Natočit člověka při incidentu kvůli ochraně vlastních práv není totéž jako nahrávku následně bez rozumného důvodu umístit na sociální síť. ÚOOÚ upozorňuje, že právě prokazatelné zneužití nebo nevhodné zveřejnění kamerových záznamů už může být důvodem k jeho zásahu.
Sousedský spor nemusí řešit přímo ÚOOÚ
Lidé často předpokládají, že pokud je sousedova kamera obtěžuje, stačí podat stížnost na Úřad pro ochranu osobních údajů a úředníci přijdou zařízení zkontrolovat. Ve sporech mezi majiteli soukromých obydlí ale situace není tak jednoduchá.
ÚOOÚ vysvětluje, že nemůže jednoduše vstupovat do soukromého obydlí, které neslouží k podnikání, a zjišťovat, zda sousedova kamera skutečně nahrává, jak je nastavena nebo zda nejde jen o atrapu. Individuální sousedské spory proto často spadají také do občanskoprávní roviny a ochrany osobnosti. Úřad může majitele upozornit na pravidla a může zasáhnout například při prokazatelném zneužití záznamů, samotné spory o směr domácí kamery však automaticky neřeší jako klasickou kontrolu provozovny.
Aktuální informace ÚOOÚ z července 2026 připomínají podobný princip také u fotografování a natáčení sousedů mobilním telefonem. V konkrétním podnětu úřad vysvětlil, že jednorázové pořízení snímku nebo videa mobilem není totéž jako systematické monitorování definovaného prostoru stacionární kamerou. Pokud ale člověk považuje pořizování záznamů za neoprávněný zásah do své osobnosti nebo soukromého života, může se bránit prostředky občanského práva.
Bezpečnostní důvod musí odpovídat rozsahu sledování
Neexistuje tedy jednoduchá hranice typu „kamera smí zabírat dva metry za plot“. Každá situace se posuzuje podle účelu, rozsahu a přiměřenosti. Majitel domu, kterému někdo opakovaně poškozuje plot nebo vstupuje na jeho pozemek, může mít vážnější důvod zabírat malou část prostoru těsně za hranicí parcely než člověk, který bez předchozích problémů nepřetržitě snímá celou sousedovu zahradu.
Praktické řešení bývá často technicky velmi jednoduché. Moderní kamery umožňují omezit úhel, nastavit soukromé zóny, v nichž se obraz nezaznamenává, nebo upravit místo instalace. Majitel tak může chránit vlastní vstup a zároveň výrazně omezit zásah do soukromí ostatních.
Pro Tomáše by proto nejrozumnější nebylo trvat na argumentu, že kamera stojí na jeho domě, a tudíž si s ní může dělat cokoli. Umístění zařízení na vlastní nemovitosti samo o sobě neznamená neomezené právo sledovat všechno v okolí. Pokud potřebuje hlídat branku, může ji snímat. Pokud k tomu ale není nezbytné mít v obraze také sousedovu terasu a dveře, měl by záběr upravit.
Vlastní kamerový systém je v Česku legální a není potřeba jej automaticky registrovat u úřadu. Nejbezpečnější pravidlo pro majitele domu je ale jednoduché: snímat především to, co skutečně potřebuje chránit. Čím dál kamera vidí za hranici vlastního pozemku, tím silnější důvod pro takový zásah musí mít.
Zdroje: Portál veřejné správy, ÚOOÚ
