Československý parašutista, vysazený do protektorátu chtěl vyřídit vzkaz notáři, jehož syn byl také v Anglii. Notář se mu však odměnil tím, že ho udal Němcům a parašutistu zákeřně zastřelili zezadu. I to je příběh jednoho z hrdinů druhé světové války.
Oldřich Dvořák se narodil 13. listopadu 1923 v Trenčíně do rodiny železničáře, jeho otec byl strojvedoucím ČSD. To bylo důvodem, že se rodina často stěhovala. Obecnou školu a část reálného gymnázia absolvoval v Žilině. Po vzniku Slovenského státu v roce 1939 se rodina přestěhovala do Brna, kde pokračoval ve studiu. Ovšem, 24. ledna 1940 bez rozloučení odešel z domu a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Bejrút doplul do Francie, kde byl zařazen k telegrafní rotě a prodělal základní kurz. V červenci 1940 se dostal do Anglie, kde byl zase zařazen k 2. pěšímu pluku ke spojovací četě, od ledna 1941 pak k velitelské četě. Tam ho vybrali do výcviku pro plnění zvláštních úkolů.
Na konci léta 1941 absolvoval základní sabotážní kurz a posléze i parašutistický kurz. Pokračoval dál ve všeobecném studiu, které chtěl zakončit maturitou. To už však nestihl, čekaly ho důležité úkoly, jedním z nich bylo i zařazení do jednočlenného výsadku Steel do protektorátu. Na okupované území se dostal před třiaosmdesáti lety 28. dubna 1942, kdy seskočil u dvora Požáry na Křivoklátsku. Ukryl materiál a odjel na záchytné adresy v Lázních Bělohrad a Pardubicích. Alfréd Bartoš ho pak přidělil k ÚVODu (Ústřední vedení odboje domácího) jako radistu.
V období heydrichiády se přesunul na Slovensko ke své sestře, která už byla vdaná. Cestou se ale zastavil v obci Radošovce, aby místnímu notáři vyřídil pozdrav od jeho syna z Anglie. Notář se mu ale odvděčil tak, že ihned informoval četnickou stanici a při následném zátahu byl Oldřich Dvořák zastřelen zbaběle zezadu. Jeho tělo bylo následně podrobeno pitvě ve Skalici a 11. července 1942 pohřbeno v Radošovcích.
V březnu 1948 byly jeho ostatky exhumovány a pohřbeny s vojenskými poctami na ústředním hřbitově v Brně. Rovněž byl povýšen na nadporučíka pěchoty v záloze in memoriam. Ovšem, žádost, aby mu v případě smrti byla výjimečně uznána maturitní zkouška, byla pro administrativní překážky zamítnuta.
Zdroj: REICHL, Martin. Cesty osudu.
