Pendleři, pracující v Německu či Rakousku, v současné době nemohou denně přejíždět hranice, buď musí zůstat doma, nebo si sehnat ubytování v zemi, kde pracují, zůstat tam minimálně tři týdny a následně být čtrnáct dnů v karanténě. Výjimka byla udělena pendlerům pracujícím ve zdravotnictví, sociálních službách a Integrovaném záchranném systému. Opatření má podle vlády zabránit většímu šíření koronavirové infekce.
Druhou stranou mince je, že někteří pendleři se kvůli tomu ocitli v problémech a je třeba jim pomoci, aby potíže nepřerostly v existenční. I proto vznikla kupříkladu facebooková skupina „Pendleři – informační servis pro nouzový stav“, kterou spolu s dalšími založil sokolovský senátor Miroslav Balatka a kde se lidé svěřují se svými problémy, přičemž se jim snaží poradit právníci a další odborníci. S Naším REGIONem se o svůj příběh podělil pan M. B.
Zaměstnavatel mě musel propustit
„Jsem pendler, což znamená že moje finanční situace je závislá na tom, že mohu bez omezení dojíždět do zaměstnání do Spolkové republiky Německo. To mi naše vláda svými opatřeními znemožnila. Byl jsem zaměstnancem jedné personální agentury. Smlouva na dobu neurčitou, perfektní mzda i přístup od nadřízených. Dokonce i v čase před omezením pohybu pendlerů, kdy se u mě objevil zdravotní problém a byl jsem nucen zůstat doma na neschopence, byl jejich přístup v pořádku,“ uvedl.
„Pak ale přišel problém s uzavřením hranic. V době, kdy jsem na neschopence a firma vyhlásila kurzarbeit, neměl zaměstnavatel jinou možnost, než mě propustit. Zdůrazňuji, že můj zaměstnavatel není žádný necitelný člověk honící se výhradně za výdělkem. Jelikož jsem se nemohl dostavit do kanceláře, byla mi poslána výpověď a následující den mi to zaměstnavatel telefonicky oznámil,“ doplnil.
Vycestovat nemohl z finančních důvodů
Pan M. B. je otcem dvou dětí, synovi budou tři roky, dceři je osm měsíců, přítelkyně je na mateřské, přičemž pět tisíc korun, které dostává, nepokryje ani náklady na oblečení a stravu pro miminko. „Bydlíme na malém městečku, jezdí tu jen autobusy, které jsou naprosto nepřizpůsobené na cestování například s kočárkem, tím pádem je má přítelkyně závislá na mně a na autě, sama řidičský půkaz nemá. Každodenní jízda z práce domů je tedy pro naši domácnost důležitá,“ uvedl.
Jeho příjem, o který přišel, byl jediný, který domácnost udržoval v chodu, nyní zůstal bez něj. „Měli jsme na poplatky, na jídlo, oblečení a další k životu potřebné věci,“ uvedl pan M. B. Vycestovat na tři týdny si nemohl dovolit ani z finančních důvodů. „Nemám 100 000 korun měsíčně, abych platil v SRN nájem za byt nebo za hotel, stravoval se tu, tankoval do auta a zároveň posílal peníze domů na všechny poplatky, jídlo a další věci,“ uvedl.
Nechce nikoho vystavovat riziku nákazy a má za to, že „odjet na minimálně tři týdny, žít tam, chodit tam do obchodů, je mnohem rizikovější, než být osm hodin v práci v ochranných pomůckách a jezdit denně domů například s pravidelnými kontrolami od lékařů“.
