Muzeum Českého lesa v Tachově skrývá jedinečné poklady zaniklé sudetské krajiny, stojí na pevných vědeckých základech a návštěvníkům nabízí atmosféru historického františkánského kláštera. Nový ředitel a archeolog Jiří Chlevišťan v rozhovoru přibližuje, jak se muzeum vyrovnává s výzvami 21. století, co chystá na podzim a proč nic nenahradí osobní kontakt s autentickým exponátem.
Pan řediteli, do čela Muzea Českého lesa jste nastoupil letos v únoru. Jak velká to byla změna, přetransformovat se z vědce archeologa do role manažera?
Změna to byla poměrně velká. Ačkoliv v muzeu působím delší dobu, řízení instituce je pro mě obrovská výzva a je to diametrálně odlišné. Částečně v té funkci ale pokračuji i jako archeolog, protože nemáme nikoho na plný úvazek. Spoustu věcí jsem se musel učit za pochodu.
Jak vnímáte samotný region Tachovska?
Tachovsko je pro archeologa nesmírně atraktivní. Jde o region, který zdaleka není tak poznaný jako jiné oblasti v Plzeňském kraji. Nabízí obrovské možnosti pro poznávání zaniklých vesnic, které zmizely po roce 1945, a celkově jde o neobjevené území plné historie.
Právě osudy vysídleného pohraničí tvoří hlavní téma vašeho muzea. Co ve sbírkách návštěvníci najdou?
Gros našich sbírek tvoří památky a artefakty týkající se obyvatel, kteří byli po válce vysídleni. Spoustu věcí, jež se v té době ztratily nebo byly odvezeny do Německa, uchováváme u nás. Naše sbírka z tohoto regionu je na našem území nejucelenější. Zkoumáme také krajinu Českého lesa jako takovou.
Muzeum sídlí v historickém objektu bývalého františkánského kláštera. Jak tato architektura ovlivňuje atmosféru expozic?
Duch toho prostoru je velmi silný. Naše stálá historická expozice je záměrně včleněna do klášterního ambitu, křížové chodby, která obkružuje dvůr. Nejde o to spojovat historii s čistě architektonickým vystavením, ale o to žít v symbióze. Krátkodobé výstavy pak umisťujeme do takzvaných nik – zasklených výklenků, odkud františkáni dříve pozorovali obřady v kostele.
Na podzim chystáte tradiční noční oživené prohlídky. Co na návštěvníky čeká?
Akce proběhne 6. listopadu a jde o tradici sahající do roku 2003. Program v šeru a tmě za svitu svíček propojuje hrané scénky a komentované prohlídky a přibližuje život v klášteře i v samotném Tachově. Atmosféra je velmi tajemná a oblíbená u dospělých i rodin s dětmi.
Jaké jsou vaše hlavní vize pro rozvoj muzea v nejbližších letech?
Chci navázat na skvělou práci mé předchůdkyně, paní doktorky Hutníkové, a vést muzeum v duchu muzejnictví 21. století. To znamená rozvíjet sbírkotvornou i vysoce profesionální vědecko-výzkumnou činnost. Důležité je pro nás také pokračovat v práci se školami a vzdělávat mladou generaci.
Jakou roli hrají moderní technologie v Muzeu Českého lesa?
Využíváme sociální sítě, natáčíme videa a v muzeu máme interaktivní prvky včetně dvou her pro děti. Na druhou stranu si myslím, že obor začíná být v digitálních prvcích přesycený. Žádná 3D kopie nenahradí ten pravý „wow efekt“, když člověk stojí tváří v tvář autentickému předmětu. Cílem je najít tu správnou symbiózu.
Celý rozhovor najdete ZDE.
