Pomáhat může mít i příchuť dobrodružství

17.3.2022
Martin Solar

Podle informací Ministerstva vnitra je v republice více než 200 000 ukrajinských občanů prchajících před válkou. Převážně se jedná o ženy, děti a seniory, kterým se podařilo dostat z vnitrozemí na hranice Ukrajiny se Slovenskem, Polskem, Rumunskem nebo Moldávií.

Část uprchlíků s malým zavazadlem osobních potřeb z hranic dál do Česka pokračuje v autech dobrovolníků, kteří předtím na hranice přivezli domluvenou nebo nahodilou materiální pomoc. Svoji roli v nebývalé vlně humanitární pomoci hrají sociální sítě, ve kterých se v lepším případě propojují jak malé dobrovolnické „buňky“, které v Česku shromáždí to, co je právě podle ověřených informací na Ukrajině potřeba, tak koordinátoři na hranicích a v neposlední řadě ochotní Češi, kteří pomoc naloží do svých aut a dovezou na hranice těm, kteří s ní cíleně pokračují do vnitrozemí. Mezitím jsou čeští řidiči často propojeni s konkrétními rodinami na útěku, které na hranicích vyzvedávají a vezou do Čech.
„Jak vyšlo najevo, že je Putin schopen použít jaderné zbraně, chtěli jsme udělat něco, co dává smysl a pomoci lidem,“ říkají shodně Tomáš Březina a Jindra Hošta z Králova Dvora na Berounsku, kteří se do takové pomoci zapojili, ačkoliv je nic podobného nikdy předtím nenapadlo. Oba pracují v obchodě, dopravě a logistice, proto hledali dobře zorganizovanou aktivitu, kde to bude „šlapat jako hodinky“ a povezou věci, které někdo opravdu potřebuje. Takovou našli na facebooku okolo Jany Rumpíkové z lidí z produkce a médií a dohodli se, že s pomocí od nich pojednou až na rumunsko-ukrajinské hranice do Tulcea. Pro cestu tam jim naplnili jejich dodávku po strop trvanlivým jídlem, baterkami, léky, lékařským materiálem, kanystry, žrádlem pro psy a prý vezli i neprůstřelné vesty.
Krom stavu rumunských silnic cestou dál a dál do vnitrozemí Tomáš s Jindrou žádné zásadní problémy nezaznamenali. Před dojezdem do Tulcey byli z Čech po telefonu a sociálních sítích propojeni s paní s velkými dětmi, která byla na útěku z Oděsy a chtěla do Čech. Ale nedokázala se dopravit až k rumunským hranicím, že to zvládne leda do Kišiněva v Moldávii. „To všechno jsme s ní domlouvali přes mobily a translator“, upozorňuje Jindra s tím, že azbuku neumí a žádnou konkrétní adresu na setkání v Kišiněvu, který má 670 000 obyvatel, nedostali. Nicméně úkol byl jasný, z Tulcey po odevzdání nákladu přejeli trajektem řeku a vyrazili směr Moldávie a její hlavní město.
Před dojezdem ke Kišiněvu jim přestaly fungovat mobily i internet a ve městě je znepokojil fakt, že na každém rohu stojí policista. „Vůbec jsme nevěděli, co si o tom máme myslet, známe u nás doma Moldavce a ti nám radili, ať tam vůbec nejezdíme, že je tam husto,“ vzpomíná Tomáš. S hluchými mobily a daty vzali za vděk mapou a začali hledat, kde je česká ambasáda. Na našem velvyslanectví se vysvětlilo, proč jsou všude hlídky a proč, naštěstí jen dočasně, nefungují v celém Kišiněvu a okolí mobilní sítě – právě byl v zemi na rychlém jednání ministr zahraničí USA Antony Blinken a všechno bylo vypnuto. Trvalo ještě pár hodin, než byly sítě a data zase zprovozněny. „Doteď nechápu, jak jsme se s paní našli, protože nám napsala, že je na benzínové pumpě,“ opravdu nechápe Jindra a doplňuje, že těch pump tam můžou být desítky.
Natálie, její dcera Žanet i syn Andrei byli zdárně dovezeni do Česka i ubytováni tam, kde je už čekali. „Těch 4 000 kilometrů a 75 hodin v autě, pokud to zas bude mít smysl, si dáme znova,“ shodují se Tomáš i Jindra, který dosud jezdil do Rumunska leda „řádit“ na čtyřkolkách.
Hana Zeus


Témata:

Nepřehlédněte