Vlakem tam a ne zpět
Děj filmu se odehrává v Berlíně 1943 a následně v židovském transportu do Osvětimi. Němci se rozhodli odvézt z Berlína zbylé židovské obyvatelstvo, v průběhu jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, včetně starců a malých dětí. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí, mezi kterými nechybí ani slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschilk, šestnáctiletá Ruth a další. Ti všichni brzy pochopí, že jejich vlak má jen jeden směr.
Film přináší reálný obraz tehdejšího života židů v Německu, ovšem ne ve všech bodech je naprosto autentický. Například, když na nádraží v Berlíně zpanikaří jedna z žen a začne zpívat píseň považovanou za hymnu přeživších holocaustu, tedy „Zog Nit Keynmol“. Píseň je v jazyce jidiš, kterým však němečtí židé zásadně nemluvili a tuto píseň by v té době asi mohli těžko znát.
Ve filmu byla pro vlak použita lokomotiva řady 555, tzv. „Němka“, která se i s vlakem řítí vstříc branám Osvětimi. Natáčení probíhalo jak v samotném koncentračním táboře, tak i v obcích Krupá a Chrášťany.
Když vlak přijíždí do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, jsou záběry ve skutečnosti obrácené, tj. Vlak jede směrem od táborové brány. Druhá kolej ve skutečnosti neexistuje, rozmístění kolejí uvnitř tábora taktéž neodpovídá, jsou tři a vlevo při pohledu z tábora k bráně.
Podivní režiséři
Režie filmu se ujala dvojice Joseph Vilsmaier a Dana Vávrová. Obě osobnosti jsou svým způsobem pozoruhodné. Vilsmaier totiž při natáčení spadl z plošiny z výšky tří metrů a musel být kvůli této nehodě hospitalizován se středně těžkými zraněními. Česká režisérka Dana Vávrová, která je divákům známá třeba jako Leontýnka z filmu Ať žijí duchové, zemřela předčasně, za tři roky po natáčení ve věku pouhých 41 let.
Vždycky žid
Kuriózní herecký osud má představitel jednoho z židů Csongor Kassai. Ten jako by nehrál ani jiné role. Žida hrál kromě Posledního vlaku už ve filmech Musíme si pomáhat, Kruté radosti nebo v seriálu Profesionálové.
Zdroj: Wikipedie