Už když se podíváte na první fotografii z rovné stovky, které jsou panelech v Muzeu MHD vystaveny budete udiveni tím, čemu všemu sloužily tramvaje za první světové války.
Můžete se vidět třeba fotografie pohřební tramvaje, vozy také často sloužily k odvozu raněných, ale i zásobování. „Na konec tramvaje se připojil vozík třeba s potravinami a ten se zase v potřebném místě odpojil,“ zmínil jednu z neobvyklých věcí člen představenstva Dopravního podniku Jan Šurovský. Raději více nebudeme prozrazovat, přijďte se na výstavu, která je součástí expozice Muzea MHD, podívat osobně, a to v sobotu, v neděli a ve svátky, do 28. srpna i ve středu, vždy od 9 do 17 hodin.
Vlčí máky
Tato výstava je nejen zajímavá, ale má i lidský podtext, který by měl být do budoucna ještě zvýrazněn, jak poznamenal autor námětu, vedoucí jednotky Historická vozidla Petr Malík.
„Připomínám, že u nás máme konec I. světové války spojen se vznikem Československé republiky 28.října, ale ona skončila 11. listopadu. Právě v té době jsem byl před časem ve Walesu, kde v tento den byl jeden z hradů doslova obsypán vlčími máky, symbolickým připomenutím Dne veteránů. My se padlým z první světové války moc nevěnujeme, jako by ani nebyli hrdinové, ale oni jsou. A tak bychom na podzim, pokud se to povede, rádi viděli řidiče našich dopravních prostředků s vlčími máky. Pojďme uctít alespoň tímto způsobem desítky možná nižší stovky lidí z tehdejších Elektrických podniků, kteří v této válce padli,“ vyzývá Malík.
Bosák bezdomovcem
A přidejme ještě zajímavosti, které jsme se v souvislosti s pražskou dopravou na slavnostním otevření dozvěděli. Vše uváděl známý komentátor Jaromír Bosák, v jehož životě hrály tramvaje opravdu velkou roli. „Přišel jsem do Prahy z Františkových Lázní, kde samozřejmě tramvaje nejezdily a začal objevovat jejich kouzlo. Nečekal jsem, že mi v životě tak pomohou, na pár měsíců jsem se totiž ocitl na ulici a jezdil jsem s tramvajemi z konečné na konečnou, abych se třeba v zimě někde ohřál a vyspal,“ upřímně komentoval svůj vztah k pražské dopravě moderátor.
Chléb a jízdenka
A také se nám dostal do rukou zajímavý materiál, který srovnává ceny jízdenek na začátku dvacátého století. Tak třeba v roce 1914 bylo možno za cenu jízdenky koupit tři čtvrtě kilogramu chleba, v roce 1921 to bylo už jen 20 dekagramů. Obdobně to bylo u piva, kdy byla cena jízdenky o jednu třetinu vyšší než cena jedné láhve desetistupňového piva, v roce 1921 činila jen 86 procent. Inflace byla tehdy obrovská. Je však třeba poznamenat, že cena chleba se poměrně brzy (již začátkem dvacátých let) snížila absolutně, a tím i při stálé ceně jízdného snížila i relativně.
Zdroj: Muzeum MHD
