Už když jsem po desáté hodině 22. dubna kráčel v krásném dnu podél kutnohorské říčky Vrchlice, bylo zcela zřejmé, že tady se něco děje. Početná skupina nadšenců u vlakové zastávky Sedlec mi ozřejmila, že v několika minutách se objeví souprava z počátku 60. let minulého století, tažená strojem Hektor. Následoval jsem ji na vlakové nádraží Kutná Hora – město, kde už byla hlava na hlavě. Konal se Den PID (Pražské integrované dopravy), která spojila síly s národním dopravcem České dráhy, a. s.
Jeden vlak ostatně stíhal druhý. Z půvabného, tak trochu první republiku připomínajícího nádražíčka vyjížděly do širého okolí za krásnou krajinou či pamětihodnostmi, k depu, kde si lidé prohlíželi rozličné dopravní prostředky – historický elektrický pantograf, jednotku 451.045 (řečenou Žabotlam) atd. Dostalo se i na autobusy: Škoda 706 RTO s vlekem, Ikarus 280, Karosa B 961…
Mezitím z pódia zněla reprodukovaná hudba, vystoupili tanečníci ZUŠ KH, zazpíval sbor Palášek, zahrál Boris Buňka (na saxofon), lidé se občerstvovali u řady stánků, dostávali informace v příslušných prostorách, nakupovali suvenýry s dopravní tematikou. U dětí to vyhrála páková drezína, kterou se vlastními silami povozily po kusé koleji vedle nádraží (ta si tedy moc neodpočinula).
Pohoda vládla, jistě k ní přispěl fakt, že jste mohli na řadě míst využít zvýhodněného vstupného (chrám sv. Barbory, královská mincovna ve Vlašském dvoře, rozhledna Havířská bouda na vrchu Kaňk, GASK, Pivovar Malešov nebo třeba empírový zámek Kačina).
Uteklo to. Den PID končil v 17 hodin, lidé se loučili, podávali si ruce, a jako kdyby je přes hradbu let s úctou i poděkováním podávali i všem těm, kdo v pionýrských dobách železnice i silniční dopravy vymýšleli, vynalézali, vyráběli stroje a přístroje, jejichž krása a funkčnost nás okouzluje až do našich dnů.
