„Nebyla to lehká doba a město tím několik let trpělo,“ uvedl bývalý tajemník městského úřadu a posléze i starosta Luboš Průša. V roce 1993, kdy se tragická událost stala, vedl městský úřad jako tajemník. Přestože od té doby uplynulo 30 let, některé momenty si živě vybavuje. „Po té tragédii následovalo několik demonstrací a protestů. Jednu chvíli veřejnost považovala Písek za rasistické centrum skinheadů, jindy si o nás lidé zase mysleli, že více protežujeme Romy,“ řekl Průša.
Podle něj se tragická událost mohla stát prakticky kdekoliv v republice. Po listopadu 1989 a pádu komunistického režimu se ve společnosti objevovaly silné xenofobní nálady. „A Písek rozhodně nebyl městem nebo lokalitou, kde by to napětí bylo extrémně vysoké. V Česku byly v tomto směru mnohem větší problémy v jiných regionech,“ uvedl Průša. Připomněl například mostecké sídliště Chanov, které bylo známo problematickým soužitím etnik.
Jenže koncem září 1993 se příznivci krajní pravice z několika okolních měst sjeli do Písku. Útočníci vyzbrojení baseballovými pálkami, nunčaky a dalšími zbraněmi se vydali směrem k Městskému ostrovu, na němž v té době byla čtveřice Romů. Ti ve strachu z napadení skočili do řeky Otavy, odkud jim skinheadi bránili vylézt. Z chladné vody se nakonec podařilo dostat třem napadeným, tehdy sedmnáctiletý Tibor Danihel však utonul. Za rasově motivovanou vraždu a pokus vraždy poslal pražský vrchní soud tři mladíky do vězení na 6,5 roku až osm let. V době vraždy byli všichni tři nezletilí a soud jim podle zákona nemohl uložit vyšší než desetiletý trest.
V Písku stále existují lokality, kde žijí početnější romské skupiny. Jde například o sídliště Portyč, Mírové náměstí, ulice Kollárovu a Svatoplukovu. „Ale řekl bych, že v současnosti už nejsou lidé tak silně vyhranění proti Romům. Xenofobní vlna nyní spíše míří na Ukrajince,“ řekl Průša.
Zdroj: ČTK
