„Máme také dražší elektřinu, inflaci a určité zdražení přineslo i zavedení Eura,“ říká předseda Chorvatsko České společnosti pro oblast Omiše Tonći Stanić. A vysvětluje důvody většího cenového růstu. „Třeba v restauracích jsou dražší ty nelepší jídla, čerstvé mořské plody z volného moře, ne ty z farem. Musí se ráno nalovit, nejde to udělat levně. Pivo si v Praze na Václavském náměstí taky za třicet korun nekoupíte,“ srovnává.
Ubytování pak zdražilo jen někde. „Ceny v Eurech si každý nastavil sám. Někdo zdražil hodně, někdo méně, někdo vůbec, je to každého rozhodnutí. Není to plošně,“ dodává Stanić. Jeho slova potvrzuje realita ve střední Dalmácii na spojnici Split, Omiš a Makarská. Rezorty, které to s cenami přepískly, jsou poloprázdné. Dražší je ubytování ve velkém městě, oproti tomu soukromé penziony rozeseté podél mořského pobřeží jsou obsazeny v podstatě stejně, cenu totiž zvedl málokdo. A stejná situace je například v restauracích Omiše. Talíř mořských plodů pro dvě osoby je skutečně dvakrát dražší než loni. Také pivo bylo citelně dražší. Ale zbytek jídelního lístku zdražil nepatrně, ceny jsou srovnatelné s obědovým menu v českých restauracích. Tam kde nasadili ceny příliš vysoko posedávají číšníci u prázdných stolů, hosté se prostě přesunuli o podnik dále. Kopec zmrzliny ve stánku na ulici oproti loňsku zdražil asi o čtyři koruny, obdobné je cenové navýšení u ostatních potravin. Ostatně potraviny oproti loňsku v Česku zdražily daleko více.
Že situace v Chorvatsku není nijak dramatická, potvrzují i srovnání s ostatními turistickými destinacemi. „Výsledek srovnání není vzhledem k tomu, jak se na začátku sezony o Chorvatsku mluvilo, až tak dramatický. Roste kvalita i úroveň služeb a čisté moře i památky snesou srovnání s Řeckem, Itálií či Španělskem. Bohužel i ceny se začínají těmto destinacím blížit. Chorvatsko je ale stále výrazně levnější než Mallorca či řecký Rhodos. A dokonce levnější než turistická perla Česka – Praha,“ uvedl například Blesk. Největší rozčarování nad celkovým účtem za dovolenou pak půjde na vrub rozhodnutí, zda koupit dovolenou v Chorvatsku přes cestovní kanceláři nebo jet po vlastní ose.
Do obchodu v triku
Určitou nevoli u Chorvatů vyvolává nešvar turistů, chodit do města nebo obchodů téměř nazí. „Chce to více respektu vůči nám. Doma přece nechodíte do obchodu v plavkách. Stejně tak my bychom nikdy nešli v Česku do města neoblečení,“ vysvětluje Stanić. Podobně je to se zákazy vožení kufrů na kolečkách po dlažbě historického centra Dubrovníku. Čeho je moc, toho je příliš. Například návštěva italských Benátek začíná poučením delegáta, o tom, že skupina nemá ucpat celou ulici nebo křičet.
Pořád ale platí, že Češi jsou v Chorvatsku vítanými hosty. „My jsme bratři, jsme stejný národ je to snad dáno historicky, vy jste se zastavili výše a my jsme šli dále. Máme osmdesát procent stejných slov, moc dobře si rozumíme a chápeme se. Máme rádi stejné věci, písničky, pivo, víno, milujeme moře. Celá Dalmácie, my, co tady žijeme, Čechy moc miluje, moc si jich vážíme a vnímáme je pozitivně,“ říká Stanić. Nezanedbatelnou výhodou Chorvatska je tak jeho kulturní blízkost, opravdu tady nejste na „Balkáně“. S naprostou většinou Chorvatů se domluvíte česky, a pokud v případě mladších ne, vystačíte se základní angličtinou nebo němčinou, což není zdaleka všude samozřejmost.
Zdroj: sto, Blesk
