Historie prvních zvukových filmů v Československu sahá až do první třetiny 20. století. V Ústí nad Labem měl v roce 1929 premiéru první zvukový film, který byl vlastně první televizní reklamou.
První filmy v Československu
Prvním československým zvukovým hraným filmem se stala Tonka Šibenice režiséra Karla Antona z roku 1930. Film byl původně natáčen jako němý a až poté ozvučen v pařížských ateliérech.
Skutečně prvním československým filmem, natáčeným už s využitím zvukové aparatury, byl snímek Když struny lkají režiséra Friedricha Fehéra, který měl premiéru také v roce 1930.
Mezi další československé zvukové hrané filmy patří filmová adaptace Tylovy divadelní hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, v jejíž filmové verzi zazněla i píseň Kde domov můj, nebo populární komedie s Vlastou Burianem C. a k. polní maršálek.
První promítání před 97 lety
První zvukové filmy v Československu se však promítaly ještě o rok dřív, v roce 1929. Vůbec první projekce zvukového filmu proběhla 26. dubna 1929 v Ústí nad Labem v kině Alhambra na Střekově, kde správce firmy na výrobu mýdla Heinrich Schicht odpromítal svou vlastní zvukovou reklamu.
Pozadu nezůstala ani Praha. Přesně před 93 lety, tedy 13. srpna 1929, byl v kině Lucerna promítán americký hudební snímek Loď komediantů.
Se zvukem přišla nová éra
Vůbec prvním zvukovým filmem byl snímek Jazzový zpěvák z roku 1927; do té doby byl film pouze němý, tedy tichý, a doprovodnou hudbu při projekci filmů zajišťoval obvykle buďto živý klavírista v kině, nebo gramofon.
Do běžného komerčního užívání se zvukový film dostal fakticky počátkem 30. let 20. století. Nástup zvukového filmu znamenal mezník v dějinách kinematografie, vyžádal si nové tvůrčí postupy a otevřel celou řadu nových možností filmového média. Herci se museli naučit specifickému filmovému přednesu a pro mnohé hvězdy němého filmu znamenal nástup zvukové éry konec slávy. Velká změna nastala i pro diváky, kteří měli poprvé možnost slyšet hercův hlas, aniž by proto museli navštívit jeho živé představení.
Zdroj: ČSFD
