V dalších desetiletích byla původní pískovcová deska se jmény přikryta deskou žulovou, která mj. skryla data narození pohřbených. Co bylo motivací tohoto kroku, dnes můžeme jen spekulovat, nicméně právě dokončená úprava navrací vzhled pohřebiště do podoby, jakou mělo v době svého vzniku.
Branický hřbitov nepatří v Praze k nejznámějším. Jeho počátek se datuje do roku 1888, kdy obec Braník vykoupila soukromé pozemky a založila jej; do té doby byl nejbližším místem odpočinku pro branické zesnulé hřbitov kolem kostela sv. Michala v Podolí, což byl pro pěší smuteční průvody velký a namáhavý kus cesty. Hřbitov leží v mírném svahu a jeho téměř venkovská atmosféra s pečlivě udržovanými náhrobky a vzrostlými stromy je v příjemném kontrastu s nedalekou frekventovanou silnicí a okolními technickými stavbami.
Na branickém hřbitově je pochován mj. neprávem pozapomenutý Václav Sedláček, mladý dělník, který byl spolu s Janem Opletalem zastřelen při protestní manifestaci na Václavském náměstí 28. října 1939. Místo jeho posledního odpočinku připomíná informační tabule u vchodu na hřbitov.
Místo svého posledního odpočinku tu našli i fotbalista Antonín Perner, filmový režisér Jaroslav Mach, tanečník Jiří Němeček nebo pěvec Antonín Votava.
Zdroj: Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy
