Za vlády již bývalého prezidenta Miloše Zemana se schodek obchodu Česka s Čínou více než zdvojnásobil, loni byl historicky rekordní. Poprvé přes 500 miliard korun.
V uplynulých deseti letech se tak nepodařilo ani zčásti dostat obchodní vztahy obou zemí do vyváženější polohy. Právě naopak. V posledních letech schodek narůstá dramatickým tempem a loni vykázala svoji historicky suverénně nejvyšší úroveň. Loňský schodek českého obchodu s Čínou totiž představuje 545,2 miliardy korun. To je o 25 procent vyšší úroveň než roku 2021. Jedná se nejvýraznější meziroční nárůst schodku českého obchodu s Čínou od roku 2007, kdy však byl celkový obrat české-čínského obchodu třikrát nižší než loni. Z nižší základny je přitom snazší dosahovat vyššího procentuálního nárůstu.
Dovážíme čím dál víc zboží
Loňský rekordní schodek českého obchodu s Čínou nelze uspokojivě vysvětlit ani celosvětově rapidně rostoucí inflací. Schodek totiž představuje rozdíl mezi objemem vývozu Česka do Číny a objemem českého dovozu čínského zboží. Navíc, v Číně je inflace výrazně slabší než v Česku. A bylo tomu tak i loni.
Schodek tak neplyne z toho, že by čínské zboží výrazně zdražilo. Prostě jej Česko dováží množstevně stále více a více, přičemž svůj export do Číny není s to udržovat, ani vzdáleně, ve stejném tempu růstu. Je však pravda, že nebýt například problému v tuzemském autoprůmyslu, které pramenily z globálního nedostatku čipů, byl by schodek přece jen o něco nižší.
Smlouvy bez záruk
Například v roce 2014 činil daný schodek ještě jen 249,5 miliardy korun a byl tedy ani ne poloviční v porovnání s tím loňským. Zemanovi se tedy nepodařilo vyvážit obchodní vztahy s Čínou ve prospěch České republiky. Třeba při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, jehož roku 2016 velkoryse hostil, se s čínskou stranou podepisovaly pouze jakési smlouvy o smlouvě budoucí. Nebylo zaručeno, že dojde k jejich naplnění. A ekonomové na to už tehdy upozorňovali.
Kontakty na politiky
Částečně za tím stojí přehnanost slibů končícího prezidenta. Na jeho obranu je ale taky třeba říct, že je za tím i objektivní faktor: sám Peking v uplynulých letech výrazně celosvětově omezil svoji investiční činnost. A to nemohl Zeman před lety tušit.
K řadě čínských akvizic docházelo totiž na dluh, a to posléze Peking omezil. Za prohlubování schodku tedy stojí také politická realita. Čínský trh je specifický, není klasickou tržní ekonomikou. Má tam velké slovo komunistické politbyro a na lokálních úrovních jednotliví provinční vládci. Pokud chcete v Číně uspět v odvětvích, která jsou pro ně zásadní, musíte mít velice dobré politické kontakty. Ideálně až do těch nejvyšších pater.