Stádo zhruba 250 zvířat, čtyři členové rodiny a třicet let práce v terénu. Tak vypadá každodenní realita pastevců z ČSOP Libosváry z Domažlicka, kteří udržují vzácná bezlesí v Českém lese. Jejich činnost považuje správa Chráněné krajinné oblasti Český les za klíčovou pro zachování tamní krajiny.
Ředitel správy CHKO Tomáš Peckert vysvětlil, proč je pastva v oblasti tak důležitá. Krajina Českého lesa byla po staletí formována lidskou činností, po odsunu původního obyvatelstva, vzniku železné opony a vyhlášení CHKO se ale lidé do oblasti prakticky nevrátili. „Pro Český les je to zásadní, protože jeho krajina, ta nelesní část, byla po staletí formována lidskou činností,“ řekl Peckert s tím, že bez pravidelné lidské přítomnosti by cenná stanoviště rychle zarostla.
Rodina Groesslových se pastevectví věnuje třicet let a jako svůj hlavní nástroj zvolila mimo jiné jaky, tedy zvířata, která v Česku nejsou běžná. Důvod je prostý, moderní krávy jsou příliš těžké na to, aby se pohybovaly v mokřadech, kde hrozí, že se utopí. Váha jaků, jichž má rodina asi sedmdesát, odpovídá původním typům skotu, jaké v krajině pásli předkové.
Zvířata putují mezi lokalitami vzdálenými až 65 kilometrů od sebe. Pastevci je přehánějí nebo převážejí téměř každý den. „Přesouváme téměř každý den nějaké stádo. Na místě jsou vždy nezbytně nutnou dobu, někdy pár dní, někdy týden,“ popsal František Groessl. Takzvaná extenzivní pastva přitom vyhovuje vzácným rostlinám, které by intenzivnější hospodaření nezvládly.
Mezi místa, kde stáda pasou, patří třeba Štítarský kopec, torzo největšího slovanského hradiště v západních Čechách, kde nachází útočiště řada druhů rostlin, mechů, lišejníků, hmyzu i živočichů. Na Pařezovském kopci se rodina snaží zachránit orchidej vstavač kukačku. Pastevci také obnovili a udržují kilometry starých polních cest.
Kateřina Juhaňáková z regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny potvrdila, že pastva pomáhá udržovat otevřenou krajinu a podmínky pro vzácné druhy. Peckert to shrnul jednoduše, odborníci mohou poradit, kde, kdy a jak pást, ale bez člověka, který se o stádo stará každý den, by to nefungovalo.
Groessl sám přiznává, že v krajině se střetávají protichůdné zájmy zemědělců, lesníků, myslivců i ochranářů. „V Českém lese se ukazuje, že když spolu otevřeně mluvíme a hledáme řešení přímo v terénu, a ne od stolu, tak to má smysl,“ řekl. Péče o lokality je částečně hrazena z dotačních nástrojů ochrany přírody.
O svých zkušenostech Groessl píše, vydal už třetí díl knihy Pastevcovy zápisky a na Facebooku má přes 70 000 fanoušků. Píše o uprchlých býcích, setkání s vlkem i o zmiji v gumovce, ale hlavně o každodenní práci se stády a otázkách jako přemnožená zvěř nebo návrat velkých šelem.
