V knize Mojmíra Krejčiříka Česká nádraží – Architektura a stavební vývoj (Vydavatelství dopravní literatury, 2003) je uvedeno, že budova již tehdy měla nesymetrické průčelí a bohatě členěné polovalbové střechy kryté bobrovkami.
„S ohledem na silnou letní frekvenci výletníků z Prahy byla k budově připojena dřevěná veranda jako letní čekárna. Stavbu provedl karlínský stavitel Václav Nekvasil. Ve vstupní části se dodnes zachovala původní bíločerná keramická dlažba od pražské firmy Bárta a Tichý,“ uvádí v knize autor.
Stanice bude bezbariérová
„V roce 1985 byla na severní straně výpravny postavena nevzhledná provozní budova z konstrukční soustavy Omega,“ dodal. K další výrazné změně, tentokrát k lepšímu, má dojít v budoucnu. Správa železniční dopravní cesty (SDŽC) investuje 184 milionů korun na zajištění bezbariérovosti železniční stanice.
„Pro urychlení realizace tohoto projektu plánuje SŽDC využít novelu stavebního zákona, která nově umožní sloučit územní a stavební řízení do jedné žádosti. Rekonstrukce části stanice výrazně ulehčí cestování nejen imobilním spoluobčanům, ale například i maminkám s kočárky. Vedle nových nástupišť a výtahů přinese také modernizaci podchodu. V případě bezproblémové přípravy bude možné stavbu realizovat v roce 2020,“ uvedl pro Náš REGION Marek Illiaš z tiskového oddělení SŽDC.
„Od rekonstrukce železniční stanice si slibujeme především poskytnutí většího komfortu pro cestující, zvýšení kvality odbavení a bezpečnosti při pohybu v železniční stanici. Stanice bude po modernizaci výrazně přátelštější i ke spoluobčanům se sníženou schopností pohybu a orientace,“ uvedl ředitel odboru přípravy staveb SŽDC Petr Hofhanzl.
Transport lidí z nacistických koncentráků
Vlaková stanice v Roztokách u Prahy zažila i tragické chvíle, na což upomínají tamní pamětní tabule. Ke konci druhé světové války, dne 29. dubna 1945, tam zastavil vlak s vězni z nacistických koncentračních táborů. V asi 70 vagonech se tísnilo přibližně 4000 mužů a žen různých národností. Zpráva se roznesla městem, lidé se začali sbíhat, ozbrojený strážný zastřelil vězně, který z vagonu vyskočil.
V Roztokách se zvedla vlna solidarity. Tehdejší přednosta stanice Jan Najdr, místní odbojáři a lékaři začali s velitelem transportu vyjednávat, aby bylo vězňům pomoženo. Na základě jejich naléhání mohli být vyneseni mrtví, zraněným bylo poskytnuto ošetření pod vedením lékaře Ladislava Tichého. Asi 80 lidí bylo převezeno do lazaretu v bývalém městském chudobinci.
Podle odhadů asi tři stovky vězňů utekly s pomocí místních, do konce války se tito lidé schovávali buď u nich, nebo v hájích, kam jim místní nosili jídlo a pití. Začátkem května 1945 bylo deset obětí z transportu pochováno na hřbitově na Levém Hradci. Život jedenáctého vyhasl při květnovém povstání v Roztokách. Celý transport s vězni byl osvobozen 8. května 1945 u Velešína v jižních Čechách.
