Ladislavu Špačkovi právě vyšla kniha Tereza s podtitulem Příběh s prvky etikety – nejde ale o klasickou učebnici, ale o románek pro náctileté dívky s nenápadnými instrukcemi, jak si poradit v té které situaci. „Nejvyššími pravidly etikety jsou empatie, ohleduplnost a takt,“ připomíná pak při našem povídáním, v němž rozebereme základy seznamování i stolování, stejně jako to, že vytvářet speciální pravidla společenského chování pro dobu pandemie je zbytečné.
Vzhledem k okolnostem jsme se sešli v online prostoru a rozhovor spolu vedeme prostřednictvím videopřenosu. Platí i teď pro nás pravidla etikety?
Platí, etiketě se nevyhneme 24 hodin denně. Etiketu musíme dodržovat, i když spíme. Je součástí našeho sociálního bytí, naší sociální role. Nyní se bavíme prostřednictvím studených monitorů, jde o nouzové řešení, ale i pro nouzová řešení platí určitá pravidla. Vstoupili jsme do svých bytů, musíme se chovat, jako bychom tam byli reálně.
Proto mám na sobě sako, hovořím se šéfredaktorem významného periodika. A přece se na mě nebude dívat, jak tu sedím v trenýrkách, piji pivo z lahve dělám si domácí pohodu. To není domácí pohoda, máme jednání, vidíme svoje prostředí.
Jak je to při videorozhovoru třeba se zdravením?
Platí stejná pravidla jako v jiných situacích, tedy řídíme se společenskou významností. Společensky významnější, host, klient, návštěva, starší bývá zdraven jako první. A také z videorozhovoru jako první odchází, ostatní zaklapnou monitor až poté. Společensky významnější osoba totiž rozhovor ukončuje.
Někteří lidé mě vyzývají, abych formuloval nová pravidla pro dobu covidu. Ale to já odmítám, jsou stále stejná. Pravidla jsou obecná, vytvářela se celá staletí a prošla nejrůznějšími prostředími. Pořád platí pravidlo o společenské významnosti, o ohledu, taktu, musíme ostatním vycházet vstříc. Navíc se zase vrátíme k normálnímu životu, budeme si podávat ruce a líbat se na přivítanou. Musíme se vrátit zpátky k lidským dimenzím.
Platí stejná pravidla tedy i pro představování?
Bezpochyby. Vždy se představuje společensky méně významný společensky významnějšímu. A pokud například představuji muže a ženu, představím nejdříve muže ženě a poté ženu muži. Protože společensky významnější člověk se musí jako první dozvědět, kdo je druhý člověk, který stojí před ním. Poté následuje podání rukou, tam už je to ale naopak. Společensky významnější člověk si sám rozhoduje o tom, komu ruku podá a komu nejprve když společensky významnější ruku nabídne, společensky méně významný ji může přijmout.
Ve staré Anglii, když potkala žena na ulici muže, tak mu dala z 10, 15 kroků lehkou úklonou hlavy na vědomí, že ji smí pozdravit. Muž přišel blíž a jelikož měl to dovolení, pozdravil ji a ona mu nabídla ruku. Neodpovědět na pozdrav je ale dnes už demonstrativní výraz nepřátelství.
Celý rozhovor si můžete přečíst v Mladém světě č. 13/2021, který vyšel 13. května
