Nedaleko Vítězného náměstí, v Alšově kabinetu radnice městské části Praha-Suchdol představuje své obrazy malované akrylovými barvami režisérka, herečka, divadelnice, scénáristka a výtvarnice Bela Schenková. Výstava potrvá až do 27. května a je přístupna v obvyklé otevírací době úřadu. Bezbariérový přístup je možný ze dvora radnice.
Bela Schenková vystudovala DAMU a přes třicet let se věnovala divadlu. Režírovala a hrála v po celé České a Slovenské republice, ve Francii, Dánsku, Španělsku, Německu, Švýcarsku, Polsku, USA, Mexiku a v dalších zemích. Spolupracovala například s francouzským souborem Voliere Dromesco a s Divadlem bratří Formanů. V roce 1999 založila alternativní výtvarné divadlo ANPU, se kterým pořádala festival Experimentálního výtvarného divadla v cirkusovém stanu. Vydala také úspěšnou knížku Polívkář z Boudy, kde jsou recepty na polévky, které vařila na cestách s divadlem. V poslední době umělecká tvorba Bely Schenkové směřuje hlavně ke štětci a plátnu. Kromě malování obrazů se živí jako režisérka dramatických pořadů v Českém rozhlase.
Sama se Bela Schenková řadí mezi výtvarníky reprezentující styl zvaný Artbrut neboli syrové, intutivní umění. „Už od mládí mě fascinovalo výtvarné umění. Vedli mě k němu jak rodiče, tak i babička. Mými předky jsou dadaistický malíř Sergej Charchoune a slovenská malířka Ester Šimerová. Ale pozor! To zmiňuji jen pro zajímavost! Ester Šimerová je veličina na světové úrovni. Je to jediný malíř z Československa, kromě Kupky, o jehož dílo projevilo zájem slovutné Centre Pompidou v Paříži. Nedala jim ho. Celou pozůstalost věnovala svému městu, kde dožila – Liptovskému Mikuláši. Sergej Charchoune má rovněž velmi zajímavý osud, ale to by bylo na knihu. Je představitelem ruské avantgardy, ale od svých 18 let žil v Paříži. Jeho otec byl Slovák, který odešel sbírat do Ruska byliny pro farmakologické účely a tam se seznámil se svou ženou – matkou Sergeje. V Paříži jsem nedávno zastihla dvě jeho výstavy a je to nádherný pocit, být s ním spřízněná. I přesto, že nemám akademické vzdělání, možná i díky svým předkům maluji s velkou vášní. Bojuji sice s tahy štětců, je to často cesta složitá, ale protože jsem člověk emoční, tak se nebojím…. Své sny si můžeme plnit v jakémkoli věku. Nikdy není pozdě, “ říká Bela Schenková, která se řadí mezi artbrutové výtvarníky, kam spadají těžko zařaditelná díla, kdy si tvůrci vytvářejí vlastní styl, systém, logiku a mytologii.
Bela Schenková maluje akrylovými barvami a část výtěžku z prodeje svých obrazů, o které je velký zájem, vždy posílá na podporu zvířat v nouzi. V oblasti opuštěných psů a koček, psích útulků a ochranářů zvířat je velkou aktivistkou.
