Sympozium proběhne 21. a 22. června. Na sympozium přijedou největší znalci Riegrova díla z řad českých historiků, například emeritní ředitel Masarykova ústavu a Archivu akademie věd Luboš Velek nebo nově zvolený ředitel Národního archivu v Praze Milan Vojáček.
Téma Riegra a Semil najdou posluchači ve dvou nových příspěvcích, ve kterých se věnuji neznámým životním osudům Riegrovy sestry Terezie a její rodiny a také mapování Riegrových pobytů v Semilech.
„Rieger a jeho Semilské stopy je název mé přednášky v rámci sympozia, ve které mapuji, kdy a za jakých okolností v Semilech tento slavný rodák pobýval, a to především v době, kdy se Rieger odstěhoval do Prahy, pak na statek v Suchdole a následně i na zámek Maleč. Naposledy tu pak byl v roce 1899, tedy čtyři roky před smrtí. Jinak Riegrovy stopy v Semilech jsou samozřejmě širší, a to i po jeho úmrtí, kdy vznikla Riegrova chata na Kozákově a v roce 1928 byla odhalena Šalounova monumentální Riegrova socha na dnešním Riegrově náměstí,“ přiblížil plány spolupořadatel akce, ředitel semilského muzea Miroslav Šnaiberk.
Součástí sympozia bude i doprovodný program, za Riegrova otce se bude sloužit i zádušní mše, nebude chybět ani výstavka riegrovských artefaktů z muzejních sbírek. Vystavena bude i Riegrova posmrtná maska, model jeho rodného mlýna, nedávno objevený vzácný portrét jeho matky nebo dopis, který v podstatě odstartoval iniciativu k přesunutí sochy sv. Václava.
Vrcholem celého programu bude čtvrteční znovuodhalení sochy sv. Václava na Riegrově náměstí. Plastika, dílo sochaře je dílem Františka Herges(s)ela, nechal ji osadit F. L. Rieger na centrální náměstí, ale komunisté ji v roce 1979 přesunuli ke kostelu sv. Petra a Pavla.
Socha ale podle Miroslava Šnaiberka patří na náměstí.
„Rieger měl zájem umístit ji na dohled od mlýna, o kterém věděl, že bude zbourán. Bylo mu totiž vyčítáno, že mlýn prodal podnikateli Schmittovi, a tím pustil německý živel z Řek do centra Semil. Socha nebyla jen památkou na jeho otce, ale měla symbolizovat s odkazem na svatého Václava národní, český prvek a zároveň jakési dvojité pokání. Jako omluva otci, že se nikdy nestal mlynářem, ale politikem, a také že z města odešel a nebránil jej před německým živlem. Každá památka podobného druhu, sochy především, pakliže to okolnosti umožňují, by měla být zachována in situ, tedy na původním místě,“ vysvětlil ředitel muzea.
Zdroj: Renata Coufalová, Semilské noviny
