Výběr z fotografií českého architekta mnoha talentů, kterými se před svým odchodem do emigrace vyrovnával s atmosférou normalizace, jsou poprvé vystaveny v jeho rodné zemi jako dodatečná připomínka Pitlachova předloňského skonu. Kurátorem výstavy je Pavel Vančát.
„Tato doba nebyla velká. Postrádala jakýkoliv ethos. Vyznačovala se průměrností, již nebylo snadné nepodlehnout. (…) Tyto fotografie nejsou jen záznamem vizuálních vjemů, ale stejně tak jsou i záznamem mých pocitů těch let, mého pocitu nenaplnění…“ – to jsou slova samotného tvůrce, architekta a fotografa Milana Pitlacha (1943 v Kroměříži – 2021 v Düsseldorfu).
Milan Pitlach vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze (1966, diplomní projekt dělal na katedře urbanismu u prof. Kriseho). V letech 1966-69 pracoval ve Sdružení projektových atelierů v Praze, atelieru Delta. Poté byl rok na stáži v londýnské kanceláři Yorke, Rosenberg & Mardall. V letech 1971-80 byl zaměstnán v Projektovém ústavu výstavby hl. m. Prahy. V roce 1981 emigroval do Spolkové republiky Německo. Pracoval v kancelářích Dansard, Kalenborn & Partner, Heuser Architects, mezi lety 1984-89 pak v ateliéru O. M. Ungerse v Kolíně nad Rýnem. V letech 1984–85 byl hostujícím profesorem Bergische Universität ve Wuppertalu. V letech 1992–93 působil na ČVUT v Praze. V letech 2003-09 působil v Šanghaji jako hlavní architekt společnosti Archlong Group Co.
Milan Pitlach se zabýval fotografií od konce 60. let. Během londýnské stáže se „nechal okouzlit novými způsoby a projevy života, s nimiž souzníval a velmi rychle se s nimi ztotožňoval. Protože se mu jevil důležitý, chtěl si ho zaznamenat… Učinil tak formou fotografií a zápisků, obojí téměř deníkových, poněvadž v nich je spíše než distancovaný a profesionální přístup, zřejmý vztah někoho, kdo chce vizuálně a literárně hovořit o subjektivním prožitku a možná o klíčové události svého života,“ napsala Anna Fárová v katalogu jedné z jeho četných výstav.
Tu první měl v pražské Redutě v roce 1972.
V Čechách 70. let pokračoval v dokumentárním zobrazování české reality období normalizace. Stejnou estetikou jsou neseny i jeho snímky z cest z tohoto desetiletí (Polsko, NDR, Rusko). V té době začal také rozvíjet intimní linii své tvorby, která nalezla svůj výraz v publikaci v cyklu nazvaném Deniky (vydal Torst v roce 1999).
Po emigraci začal těžit z možností svobody pohybu, jehož odrazem bylo zintenzívnění fotografické činnosti. V tvorbě osmdesátých let, poznamenané mnohými cestami (Itálie, Francie, Japonsko, USA) je nejrozsáhlejší jeho soubor fotografií z Indie. Posledním velkým tématem dokumentární fotografie se stala Pitlachovi Čína, kde pobýval jako architekt po dobu šesti let.
Zdroje: Ateliér Josefa Sudka + Wikipedie + FA ČVUT
