Kateřina Svitková má za sebou půlroční hostování ve Slavii, během kterého se vrátila do zápasového rytmu po vážném zranění. V rozhovoru pro 93mins mluví nejen o něm, ale také o gólu proti Španělsku, pozici komentátorky v České televizi, začátcích v Anglii, své budoucnosti nebo přestupech mezi ženskými týmy Slavie a Sparty.
Podařilo se vám gólově prosadit proti fotbalové velmoci Španělsku. Jde o jeden z největších gólů vaší kariéry?
Sice proti asi rozhodně nejlepšímu soupeři, co jsem kdy dala, nebo na reprezentační úrovni určitě. Dala jsem gól i Lyonu, což je zase nejlepší velmoc na klubové úrovni v ženském fotbale, takže tohle bych asi hodnotila stejně. Pro mě jsou důležité góly, které vám něco zajistí, ať už nějaký postup nebo nějakou trofej. Takže určitě tohle není úplně, z čeho bych měla největší radost, nebo co bych si cenila nejvíce.
V rámci EURO 2024 jste byla často vidět a slyšet v České televizi. Jaká to pro vás byla zkušenost? Jaké máte ohlasy?
Zkušenost to bylo dobrá, ohlasy mám hodně pozitivní. Rozhodně na to nikdy nezapomenu a myslím si, že jsem za takovou příležitost opravdu vděčná. Moc jsem si to užila. Škoda, že ten fotbal nebyl až tak líbivý pro oko, ale jinak to bylo super.
Jaké to bylo skloubit fotbalové a televizní povinnosti?
Trénovala jsem individuálně, protože jsme měli normálně pauzu. Trénovala jsem sama, ráda jsem chodila do posilovny, na hřiště nebo si zaběhat do kopců a do lesa. Pak jsem odpoledne jela komentovat, mezitím jsem se připravovala na zápasy a samozřejmě se večer koukala.
Chcete se stát po konci hráčské kariéry televizní expertkou?
Určitě. Šla jsem do toho s tím, že pokud o mě bude zájem a bude mě to bavit, což se všechno skloubilo, tak to určitě budu dělat. Mám zájem, aby to byla moje další kariéra. Hlavně budu normálně dál pokračovat pro Canal+ Sport.
Jaké bylo spolupracovat s Karlem Poborským nebo Jaromírem Bosákem během šampionátu v Německu?
Oba kolegy znám už z Canal+, kde oba dva pracují. Už jsem s nimi byla ve studiích, takže jsem věděla, do čeho jdu. Každého momentu stráveného s nimi si nesmírně vážím. Jsou to ikony ve svých oborech a jsou to skvělí lidé, takže jsem za to velmi vděčná a užívám si každou chvíli.
V Anglii už se stalo zvykem, že ženy komentují fotbal, ale v Česku přichází tento rozmach až teď. Co na to říkáte? Je český ženský fotbal na vzestupu?
Díky tomu, že je ženský fotbal na vzestupu po celém světě, dává smysl, že se to projeví i v Česku. Není to ale na takové úrovni jako ve světě. Postupnými kroky se k tomu dostáváme a je fajn, že konečně mají lidé možnost sledovat ženský fotbal. Myslím, že to je jedině dobře.
Nyní máte po půlročním hostování namířeno zpátky do Anglie. Jak vypadá situace ohledně vašeho současného angažmá?
Ještě pořád nic nevím. Máme teď pauzu, takže to ještě není vyřešené.
Splnilo vaše hostování ve Slavii očekávání?
Ano, určitě. Konečně jsem začala hrát, i když jsem pořád měla nějaké zdravotní potíže, ale naštěstí už ne tak vážné. Určitě jsem dostala to, co jsem chtěla. Jsem moc vděčná, že jsem mohla být zpátky v Česku, vidět holky a celkově být s rodinou doma.
Jak zpětně vzpomínáte na vaše začátky v Londýně? Překvapilo vás něco?
Absolutně jsem nevěděla, do čeho jdu, protože tam nikdo nebyl a nikdo nevěděl, jaká je to liga, jak se bude trénovat a jak to bude probíhat. Byla to první profesionální ženská liga, takže mě na to nikdo nemohl připravit. Navíc byl Covid, což všechno ztížilo. Já jsem ani neuměla anglicky, takže to vůbec nebylo jednoduché. Musela jsem se s tím poprat i po výměně trenérů, což také nebylo snadné, když vás tam přivede jeden trenér, po pár zápasech skončí a přijde nový trenér, který o vás neslyšel. Musíte se s tím nějak vypořádat a přizpůsobit se.
V některých nejlepších klubech v Anglii se často řeší rozdíly v přístupu k ženskému týmu oproti mužskému. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Záleží na tom, jak to v klubu celkově funguje. Pokud je klub nakloněný tomu, aby ženský fotbal dál rostl, pak jsou v týmu dobré podmínky a vše klape. Pokud tomu ale klub moc nefandí, nejsou takové ambice u ženského týmu a situace není taková, jaká by měla být. Hodně záleží na jednotlivých klubech, ale postupně se to všude zlepšuje.
V rámci ženského fotbalu občas vidíme i přestupy mezi velkými rivaly, což je u mužů spíše považováno za nemyslitelné. Proč myslíte, že se to děje?
Není to nemyslitelné. Už došlo k několika přestupům, kdy hráčky přecházely například ze Sparty do Slavie nebo naopak. V ženském fotbale se to stává, protože v Česku se většinou točí vše kolem dvou hlavních týmů, tedy Slavie a Sparty. Ačkoliv v mužském fotbale můžete zmínit i jiné týmy, jako je Viktoria Plzeň nebo někdo jiný, v ženském fotbale jsou možnosti omezené. Když hráčky chtějí změnu, nebo pokud se něco změní v jejich týmu, tak nemají v rámci Česka mnoho jiných možností.
Vidíte nějaké hlavní rozdíly mezi ženským českým fotbalem a tím zahraničním? Máme v Česku něco, co je na vysoké úrovni a čím by se zahraničí mohli inspirovat?
Myslím si, že Česko má určité silné stránky, například co se týče fyzioterapeutů. To byl i důvod, proč jsem zvolila hostování zpátky v Česku, protože jsem věděla, že mi pomohou dát se dohromady. To by se určitě měli učit i v Anglii. Co říkaly holky z reprezentace, například z Itálie nebo Francie? V těchto zemích není úroveň vždy tak vysoká jako u nás.
Co říkáte na přestupy českých fotbalistek do velkých zahraničních klubů?
Pokud má hráčka talent a chce si vyzkoušet zahraniční angažmá, je to jenom dobře. Nevidím důvod, proč by neměla mít tuto možnost. Určitě je důvod, proč je o ty hráčky zájem. Předvádíme dobrý fotbal, hodně se zlepšujeme a dokážeme hrát i jako tým. To jsme ukázaly i ve Španělsku. Uvidíme, jak dopadneme na evropském šampionátu. Samozřejmě, že jsme neměly úplně štěstí, ale to neznamená, že se vzdáme a nebudeme se snažit dál.
Máte vysněný klub, do kterého byste se ještě ráda dostala?
Těch bude určitě hodně, ale to si nechám pro sebe.
