Líbezná tvářička, která budí důvěru a které se lze bez obav svěřit. Historie Pražského Jezulátka
Lidí uctívají symboly své víry již od nejstarších dob. Prosby za vítězství nebo za úspěšný lov. Později to byly prosby za své zdraví, za zdraví svých blízkých, nebo i za lásku a osobní štěstí. Prosby o mír a pomoc. Někdy bývaly vyslyšeny, někdy nikoliv. Tak jako v ostatním lidském konání, zodpovídá za svůj osud každý člověk v hlavní míře jedině sám. I za to vítězství v bitvě nebo za své zdraví. Podmračená božstva, ke kterým člověk nepřilnul, a vzhlížel se strachem, se také během uplynulých staletí změnila a zlidštila. Je to pochopitelné a je to součástí lidské povahy. Zkuste o něco prosit člověka, který se na vás mračí a jasně vám dává najevo svoji nadřazenost.