Čím je talkshow Tomáše Magnuska jiná?
Podle mého názoru je originální hned z několika důvodů. Prvním z nich jsou moji hosté, respektive jejich kombinace. Vždy se jedná o čtyři hosty, kteří jsou vybráni tak, aby zaujali co nejširší spektrum diváků a každý si – tak říkajíc – přišel na to svoje.
Prvním hostem je legenda. Osobnost, která už má životní zkušenosti a ve své profesi hodně dokázala. V posledních dílech jsem měl to potěšení přivítat například fotbalistu Antonína Panenku, herce Jiřího Krampola anebo Jana Přeučila, spisovatelku Ivanku Devátou… Vždycky jsem se snažil, aby šlo v dané branži o učebnicové pojmy.
Druhým hostem je naopak mladá, stoupající hvězda, která je na začátku své cesty. Může jít o začínajícího sportovce, herce, moderátora… Třetím je osoba, která je spjatá se mnou, společným natáčením či nějakým prožitkem. Například Zdeněk Godla, Martin Dejdar nebo Denisa Pfauserová alias princezna Řachanda. Čtvrtý host nemusí být bezpodmínečně známou tváří, ale vždy je to někdo, kdo už také něco ve svém oboru dokázal.
Normálně by se takoví lidé asi nesešli, ale tady u mě v pořadu ano. Jsou to osoby, které něco dokázaly, ale jsou odlišné. Jsou to zkrátka lidé, kteří mají co říct.
Váš pořad nevzniká ve studiu, ale opravdu doslova na cestách. Dělá i to vaši show odlišnou?
Ano, druhou zajímavostí je, že každý díl točíme v jiném městě po celé České republice. Divadla, kulturní domy… Není to pořad, který by se točil někde ve studiu. Kulisy máme sice stejné, ale natáčíme klidně v zapadlé obci v sokolovně, stejně jako v pražském divadle. Tím je to také jiné, právě tou různorodou atmosférou. Je skvělé, že dnes už nám lidé sami volají, abychom k nim přijeli točit.
Své hosty s oblibou různě nachytáváte. Na koho si na první dobrou vzpomenete, že to stálo za to?
Občas se podaří, že někoho z umělců doběhneme, to je další odlišnost. Třeba naposledy se to povedlo u Natálky Grossové, které jsem se ptal, jestli je bordelářka. Ona že ne, že má ve věcech pořádek a že ať se klidně zeptám její mámy. Jenže netušila, že přesně to už jsem udělal a měl jsem připravenou nahrávku, kdy nám její máma tvrdila pravý opak, tedy že své věci rozhodně v pořádku nemá a že je naopak velký bordelář. Tyhle jobovky pak často způsobí, že se daný host úplně odbourá.
Vaši talkshow můžou nyní pravidelně sledovat diváci televize A11. Máte už od nich nějaké ohlasy?
Díky tomu, že se pořad vysílá v primetimu v pátek večer, máme velmi dobrou sledovanost. Je to exkluzivní čas a jsem rád – a doufám – že mohu říct, že televize pořad vnímá jako svoji vlajkovou loď. Ohlas je skvělý, zejména to, co lidé píšou třeba na sociálních sítích. Myslím, že pro diváky je fajn, že se nebavíme o takové té klasice: „Jak jsi začínal, začínala s herectvím?“ Povídáme si o něčem, co je aktuální, nebo z běžného života.
Kdo kromě vás stojí za vznikem každého dílu vaší show?
Režisérkou pořadu je Gabi Sittová, která spolu s produkčním Jindřichem Novotným zodpovídá za výběr hostů, a pořadu tak dává celou tvář. Hlavní tvůrčí tým doplňuje Filip Pollert za režii kamery. Zmínit také musím autory naší dekorace, respektive celého vizuálu, který připravila parta nadšenců z ostravského ateliéru Profure.
Medailonek
Tomáš Magnusek se narodil 7. července 1984 v Náchodě, městě, které je stále jeho domovem. Přál si být učitelem a hercem. V roce 2002 založil organizaci Společné cesty, která na Náchodsku dodnes zprostředkovává sociální službu osobní asistence. Vystudoval Evangelickou Akademii a Univerzitu Jana Ámose Komenského a na několik let se stal učitelem. Během své učitelské působnosti napsal tři knihy a podle jedné z nich natočil svůj první film Pamětnice. To rozjelo jeho kariéru filmaře. Od roku 2011 je předsedou Obce spisovatelů České republiky.
