Kdo by neznal typický turecký záchod. Záchod, který je v našich zeměpisných šířkách spíše terčem posměchu má ale oproti tomu našemu klasickému i celou řadu výhod. Proč se ale u nás neujal a v jiných zemích ano?
Turecký záchod je jedním z několika druhů záchodů používaných lidmi po celé planetě. Používá se především v chudších zemích, ve kterých má staletou tradici, nicméně setkat se s ním můžeme například i v zemích západní Evropy. Nejvíce se používá v Asii či Africe, ovšem není výjimkou ani ve Francii či Itálii. Jeho princip je jasný, ale pro přesnost: jedná se vlastně o díru v podlaze, která má funkci latríny, do které se provádí vyprazdňování. Dnešní moderní turecké záchody bývají ale často i splachovací a připomínají spíše jakási umyvadla zapuštěná do podlahy.
Vyprazdňování se provádí v dřepu přímo do otvoru nebo určitého prostoru v toaletě. Faktem zůstává, že tato poloha je pro člověka vlastně nejpřirozenější polohou pro vylučování. My, Evropané, kteří na tento typ záchodu ale nejsme zvyklí, používáme jej často špatně, když se s ním tedy vůbec na cestách setkáme. Místo dřepu jsme totiž často jen v podřepu, což velmi namáhá zejména stehenní svaly a náročné je v této pozici i udržet rovnováhu a neušpinit si oděv. Tato poloha pak má neblahé účinky i na lidský organismus, kdy nedojde k plnému uvolnění břišních svalů potřebných ke správné vylučovací funkci.
Ač se to může zdát s podivem, má turecký záchod i řadu výhod před naším typem toalet. Paradoxně je to jeho hygiena, kdy pokožka osoby, která jej používá, nepřijde do kontaktu s povrchem záchodu, takže se sníží riziko přenosu choroboplodných zárodků. To je obzvláště důležité hlavně v oblastech s nižším povědomím o lidské hygieně na toaletách. Odpadá tak, pro nás typické, obkládání záchodového prkénka řadami toaletního papíru.
Ovšem, jak už jsme uvedli, pokud se vylučování na tomto typu záchodu neprovádí tak, jak má, může mít i řadu nevýhod, zejména pak znečištění vlastního oděvu, ale i záchodu samotného. Problém často nastává i lidem s různým pohybovým postižením, pro které je vylučování ve dřepu často nepředstavitelné.
Zdroj:
REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Třetí vydání
