Jediný československý a český nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert by se letos dožil 125 let. Narozeniny básníka, který se narodil 23. září 1901 v Praze a zemřel 10. ledna 1986, připomněl komponovaný večer v rezidenci pražského primátora, kde zazněly jeho básně v podání studentů i hudba.
Večer moderovala herečka Táňa Medvecká, která má se Seifertem osobní vzpomínku. Na programu k představení z roku 1969, kdy tančila Viktorku z jeho Písně o Viktorce, nese básníkův podpis s věnováním „Srdečně Jaroslav Seifert“ a vedle něj podpis Smrkovského. Píseň o Viktorce napsal Seifert v roce 1950 ke 130. výročí narození Boženy Němcové.
Hlavní součástí večera bylo promítání dokumentu Jaroslav Seifert v rytmu bezčasí od scenáristy a režiséra Pavla Štingla, na němž tvůrci pracovali pět let. Básníkova vnučka Klára Seifertová Štinglovi poděkovala za pokoru a preciznost, s níž k dílu přistoupil. Její reakce po zhlédnutí, „Ano, to je můj dědeček,“ podle režiséra byla tím nejlepším oceněním. Vnučka zároveň přiblížila, co by si básník v mládí přál k narozeninám. V době, kdy bydlel na Břevnově, toužil především po setkání s přáteli, kteří ho předčasně opustili a jejichž ztrátu nesl těžce.
Film kombinuje autentické archivní materiály s hranými pasážemi. Jako průvodci v něm vystupují David Vávra, Jan Slovák a Vít Malota, na večeru pak básníkovy verše recitovali ochotníci z pražského Gymnázia Přírodní školy. Devadesátiminutový dokument podle tvůrců znovuobjevuje Seiferta přístupnou formou i pro mladé generace a skrze další osobnosti přináší obraz celého 20. století. Do kin ho uvede společnost Pilot Film 7. ledna 2027.
Seifertova životní dráha byla bouřlivá. V roce 1920 patřil mezi zakladatele levicového uměleckého svazu Devětsil, v roce 1929 byl vyloučen z KSČ poté, co podepsal manifest sedmi spisovatelů proti novému kurzu strany vedenému Klementem Gottwaldem. Za komunistického režimu ho dva zákazy publikování postihly nejprve v roce 1956 za obhajobu vězněných spisovatelů a podruhé za normalizace jako protest proti sovětské okupaci. Patřil mezi první signatáře Charty 77. Nobelovu cenu převzala v roce 1984 v jeho zastoupení dcera Jana. Jeho memoáry Všecky krásy světa vyšly nejprve v roce 1981 v exilovém nakladatelství 68 Publishers manželů Škvoreckých, teprve poté s úpravami v Československém spisovateli.
Zdroj: autorský text / ČTK
