Ústavní soud zamítl žádost ženy, která byla po válce zadržovaná v internačním táboře

14.9.2021
Redakce

Podstatnou okolností při rozhodování ÚS bylo to, že se Cäsarová dostala do internačního tábora ještě před rokem 1948, tedy před nástupem komunistické totality. „Zpětný přezkum bezprostředně poválečných právních aktů orgánů veřejné moci, vedoucích ke zbavení osobní svobody i k majetkovým sankcím, by znamenal přehodnocení období, v němž ještě zůstaly zachovány některé podstatné atributy demokratického státu,“ řekl soudce zpravodaj Ludvík David.

Internační tábor ve Svatobořicích vznikl za první světové války jako tábor pro uprchlíky před ruskou frontou. Mezi válkami sloužil jako chudobinec a tranzitní tábor pro vystěhovalce ze Slovenska. Nacisté tam za druhé světové války drželi příbuzné uprchlých Čechů a vojáků zahraničního odboje. Později do Svatobořic převezli také děti rodičů popravených za heydrichiády. Bezprostředně po válce byli v táboře kolaboranti a zajatci, posléze nevysídlení Němci. Formálně se změnil ve starobinec a „nemocniční středisko“.

Podle advokáta Cäsarové Lubomíra Müllera však měl tábor k domovu pro seniory či zdravotnickému zařízení hodně daleko, lidé tam byli zbaveni osobní svobody a museli snášet různá represivní opatření. Ingeborg Cäsarová, rozená Przybylová, pobývala v táboře s rodiči v letech 1947 až 1949. Rodiče byli německé národnosti, ze zdravotních důvodů nebyli odsunutí, ale internovaní.

Okresní soud v Hodoníně loni v lednu žádost o soudní rehabilitaci zamítl. Krajský soud v Brně zamítavé rozhodnutí potvrdil s tím, že pobyt rodiny ve svatobořickém zařízení byl důsledkem Postupimských dohod a dekretů prezidenta republiky a že ve skutečnosti to pro ně byl „akt milosrdenství“. Cäsarová ve stížnosti uváděla, že podle Postupimských dohod měl odsun Němců skončit v létě 1946 a z dohod nevyplývá žádné oprávnění dále zadržovat německé obyvatelstvo, které nebylo zahrnuto do odsunu.

Ústavní soudci se vymezili vůči formulaci „akt milosrdenství“. „To tedy v žádném případě,“ reagoval dnes David, podle kterého není sporu o tom, že rodina byla omezená na svobodě a žila ve střeženém režimu. Advokát tuto část odůvodnění ocenil. „Došlo k jistému zadostiučinění,“ uvedl Müller, podle kterého klientka s rodinou čelila nezákonné šikaně.

Podle ÚS nelze z historické paměti vymazat poválečnou internaci i těch lidí německé národnosti, kteří se neprovinili proti republice. Zároveň ale nelze odhlédnout od znění a smyslu zákona o soudní rehabilitaci, který přesně vymezuje rozsah rehabilitací a jako jasnou časovou hranici stanovuje únor 1948, kdy komunisté uchvátili moc ve státě.

Zdroj: jv/ctk



Nepřehlédněte