Letecké muzeum Metoděje Vlacha ve spolupráci s firmou Aeroteam Vsetín pořádají výstavu Letadla a létání, která mapuje historii letectví v Československu od začátku minulého století až po současnost.
Součástí nové výstavy jsou i velké panely o historii slavné mladoboleslavské akrobatické čtyřky na letounech JAK 11 (Jaroslav Rákos, Antonín Dytrych, Jaroslav Tomeš, Miroslav Kapras). Antonín Dytrich byl na vernisáži výstavy přítomen osobně. Patronem výstavy je československý kosmonaut Vladimír Remek.
V leteckém muzeu rok 2022 nazvali rokem Metoděje Vlacha, protože právě před 110 lety, 8. listopadu 1912, v Mladé Boleslavi poprvé vzlétl jako první Čech na vlastnoručně postaveném letadle. Osobnost Metoděje Vlacha připomíná i kniha Touha vzlétnout, kterou vydalo Muzeum Mladoboleslavska.
Metoděj Vlach (1887 v Říkovicích – 1957 v Sezimově Ústí) byl český konstruktér a cestovatel, první český letec, který letěl letadlem vlastní konstrukce vyrobeným z místních materiálů. Pracoval v Kopřivnici, Mariboru a Štýrském Hradci, než v roce 1908 nastoupil u firmy Laurin & Klement v Mladé Boleslavi, kde se vypracoval z montéra až na dílovedoucího v nástrojárně.
V Mladé Boleslavi intenzivně pracoval na konstrukci letadel. Podle dochovaných záznamů jich sestavil hned několik. První z nich vzniklo v roce 1908, jednalo se o dvojplošník na lyžích. Letadlo nebylo dokončeno, protože Metoděj Vlach nesehnal vhodný motor. Všechny pokusy financoval ze svého montérského platu.
Druhé letadlo, rovněž dvojplošník s rozpětím sedm metrů o hmotnosti 350 kg, sestavil v roce 1909. Motor zakoupil u firmy Trojan a Négl v Kolíně, později jej však vyměnil za motor osobního automobilu L&K. Vrtuli vyrobil osobně. Letadlo bylo schopné krátkých skoků mezi 30 a 50 metry. Pro delší lety chyběla dostatečná stabilita.
Třetí, nejúspěšnější, letadlo vzniklo v letech 1910 až 1912. Byl to celodřevěný jednoplošník o rozpětí deseti metrů, vážící 720 kg. Vrtule měla dva metry, výkon motoru dosahoval 28 kW. První veřejný let se konal 8. listopadu 1912. Po sedmdesátimetrovém rozjezdu se letadlo vzneslo a Vlach uskutečnil první let ve výši dvaceti metrů, který ten den ještě pětkrát zopakoval. Pokaždé letadlo uletělo 300 až 500 metrů. Rychlost dosáhla 100 km/h. Po šestém letu Vlach havaroval a lehce se zranil. Problém nebyl v letadle, které létalo velmi stabilně, jako spíše v nulových pilotních zkušenostech konstruktéra. Vlachovy pokusy ukončila první světová válka.
Kariéra Metoděje Vlacha pokračovala v Písku, kde neúspěšně podnikal. Poté se objevil v továrně na obráběcí stroje Podhajský v pražské Hostivaři. Roku 1924 nastoupil u firmy Wawerka v Lipníku nad Bečvou, kde zavedl výrobu soustruhu s rychlostní skříní a vlastním elektromotorem. Z tohoto místa odešel do strojíren v Orlové, kde zdokonaloval cementářské stroje. Roku 1933 nastoupil u firmy Baťa jako konstruktér v Zlíně a od roku 1941 působil jako ředitel strojíren v Sezimově Ústí.
Kromě letectví se Metoděj Vlach věnoval i zlepšování závodních automobilů jako mechanik několika úspěšných závodníků.
Zdroje: Pavel Šubrt + Wikipedie
