V Mnichově Hradišti je do konce října výstava Paměti národa. Upomíná i tajemný příběh anglického zajatce

25.10.2022
Fefík

Společnost Post Bellum instalovala v Mnichově Hradišti na Masarykově náměstí putovní výstavu Střední Čechy v Paměti národa, která představuje 12 příběhů z dob války, okupace a totality. Všechny se odehrály v kulisách Středočeského kraje a všechny mají paralelu s tím, co se dnes děje na Ukrajině.

Vypráví je Středočeši, kteří vzpomínají na hrůzy druhé světové války, nacismu a holokaustu, na protinacistický odboj a lidskou statečnost nebo na rok 1968.

Součástí výstavy je také příběh Roberta Evanse, který na Mnichovohradišťsku našel v závěru 2. světové války úkryt před nacisty.

V roce 1930 vstoupil tehdy 18letý mladík Robert Evans, rodák z Dinas Mawddwy ve Walesu, do britské armády. Sloužil ve Spojeném království, na Gibraltaru, v Číně, v Belgii a Francii. Zde ho v roce 1940 zastihla německá invaze. Jak známo, boje o Dunkerque skončily vítězstvím německé armády, britské a francouzské jednotky se však podařilo evakuovat na britské ostrovy.

To štěstí ale Bob neměl. V bojích poblíž Dunkerque byl v červnu zajat, v době, kdy se vracel z dovolené ve vlasti, kde se 7. května oženil. Jako zajatec byl se svými kamarády nucen podstoupit vyčerpávající pochod do Lucemburska, později byli převezeni do Německa. V Německu a v Polsku v různých zajateckých táborech strávil více než čtyři roky.

Komín, poslední mnichovohradišťský monument a vzpomínka na LIAZ, šel k zemi

 

Ze zaznamenaného vyprávění vyplývá, že v zimě 1944/45 během vyčerpávajícího pochodu Bob na polském území uprchl a dostal se až na Mnichovohradišťsko. Pravděpodobnější se ale zdá být skutečnost, že k útěku došlo až na našem území při pochodu, ke kterému byli vězni a zajatci donuceni, když Němci evakuovali tábory směrem na západ, ze strachu před blížící se Rudou armádou.

Je známo, že Mnichovým Hradištěm tyto průvody zajatců procházely kolem poloviny února 1945. Bob vzpomíná, že se mu společně s dalším zajatcem podařilo utéct v mrazivé noci a dostat se k jednomu hospodářství, kde mu poskytli jídlo a úkryt. Domníváme se, že se jednalo o mlýn Růtových v Dolní Bukovině. Jak dlouhý čas zde uprchlíci strávili, nevíme. Bob údajně pracoval ve mlýně a hospodář ho vydával za hluchoněmého. Když se jednou prozradil, byl prý přesunut na jinou práci – pracoval na zahradě, vedle níž byla kasárna a cvičiště německých vojáků. Zde ale narážíme na další nejasnost. Netušíme, kde to mohlo být, ani kdo další se podílel na pomoci uprchlíkům.

Zrna, peří, mouchy i pavouci. Restaurátoři nalézají ve starých knihách ledacos

 

Další Bobova vzpomínka hovoří o tom, že v Mnichově Hradišti pracoval v kině umístěném v místní sokolovně. Kino údajně navštěvovali i příslušníci německé policie. Ač se to zdá být neuvěřitelné, o skutečnosti, že jakýsi uprchlý britský zajatec „razítkoval vstupenky v mnichovohradišťském sokolském biografu“ se psalo v listopadu 1945 i v novinách Svobodné slovo. V tom, kdo mu v Mnichově Hradišti pomáhal, opět ale není jasno.

Odpovědi na otázky se snaží zjistit pracovníci mnichovohradišťského muzea, ale chybí informace, dokumenty, záznamy…

Uprchlých anglických zajatců se v okolí Mnichova Hradiště skrývalo víc. Dva z nich ukrývali obyvatelé Veselé v chatě v lesíku u Jizery. I Robert Evans vzpomíná, že ho před koncem války vzal místní učitel (opět se neví, kdo to byl) do jakési chatky, kde se skrývali jeho přátelé. On tam však nezůstal, vrátil se tam, až když jel na kole kamarádům oznámit, že je konec války.

Jedinými doklady odkazujícími na tento příběh tak zůstávají dva dopisy, které zaslal v roce 1946 Robertu Evansovi Josef Růta, a dva novinové články informující o tom, že lidé, kteří pomáhali uprchlým britským zajatcům, byli v březnu 1946 v Turnově oceněni zástupcem britského velvyslanectví. Mezi nimi je zmiňován i Josef Růta, mlynář z Dolní Bukoviny.

Pokud někdo může k tomuto tématu přispět jakoukoliv informací nebo radou, v Muzeu města Mnichovo Hradiště to velmi uvítají.

Zdroje: Kamelot + Jana Dumková, Muzeum města MH



Nepřehlédněte