Od roku 2012 je výstava inovována – vznikla moderní a svěží výstava, kde nechybí fotografie, komiksové zpracování, video nebo třeba poslech básní v esperantu.
Expozice muzea zachycuje ukázky autorových děl, fotografie z jeho života a kus Šrámkova pražského bytu, přeneseného po jeho smrti do Sobotky. Jde o pracovnu s knihovnou a obývací pokoj.
Teď v srpnu má Muzeum Fráni Šrámka otevřeno denně v časech 9.00 – 12.30 a 13-17 hodin.
Fráňa Šrámek se narodil 19. ledna 1877 v Sobotce na náměstí v domě číslo 4. Šrámkův otec pracoval jako berní úředník a musel se kvůli práci často stěhovat. Krátce po zahájení školní docházky se odstěhovali do Zbiroha.
Většinu gymnaziálních let Šrámek strávil v Písku, kde začal psát své první básnické pokusy. Maturitu však složil na gymnáziu v Roudnici, kam se přestěhoval za rodinou.
Po gymnáziu začal Šrámek – na přání rodičů – studovat práva, poezie ho však přitahovala stále silněji, konkrétně poezie dekadentní. V roce 1899 narukoval jako jednoroční dobrovolník do armády, služba mu ale byla o rok prodloužena. V roce 1903 se Šrámek definitivně vzdal snah práva dokončit. V roce 1903 přišel do Prahy, kde se připojil k časopisu Nový kult, jehož vůdčí osobností byl S. K. Neumann. Redigoval časopis Práce. V roce 1905 byl dvakrát vězněn, za účast na demonstracích a pro antimilitaristickou báseň Píšou mi psaní. i článek v Práci.
V letech 1906 až 1910 se obnažila ideologická chaotičnost a organizátorská neschopnost anarchismu; je to doba, kdy se hnutí rozpadá a mladí spisovatelé se vydávají na vlastní samostatnou tvůrčí cestu.
V té době píše Šrámek Stříbrný vítr, který je o mládí, o touze po čisté lásce, o vzpurnosti, která patří k dospívání.
V srpnu 1914 odjel Šrámek do první linie na haličskou frontu, byl raněn a v září se vrací na zotavenou. V květnu 1915 vypukly boje s Itálií – Šrámek byl povolán na frontu do Soči, kde zprvu zajišťoval dopravu materiálu do hor, poté pracoval v lazaretu, kde se staral o zraněné ruské vojáky. Léto strávil v zázemí a v září se přesunul na rumunskou frontu, kde byl kromě dubnové dovolené do listopadu 1917. Čekal ho přesun zpět do Itálie, dvě krátké dovolené, po nichž od srpna sloužil ve vojenské kanceláři ve Vídni. Téma války se objevuje v několika básních napsaných na frontě a především v dramatech a povídkách. Ani válka v něm nezahubila duši poetického básníka, snad právě naopak.
Po první světové válce krátce spolupracoval s Neumannovým časopisem Červen, ale brzy se stáhl do ústraní a začal intenzivně psát. Anarchističtí přátelé zaujali k jeho nové tvůrčí i životní fázi kritický postoj. Ačkoli žil převážně v ústraní, nezůstal chladný vůči politickým událostem – na protest proti fašismu Šrámek nevycházel ze smíchovského bytu; o jeho protestu však vědělo málo lidí.
Roku 1945 byl jmenován národním umělcem, byla to asi jediná pocta, kterou přijal.
Zemřel 1. července 1952 v SANOPZu v Praze na Smíchově na plicní chorobu z dlouhodobého kouření.
Pohřben je ve svém rodném městě Sobotce.
Zdroje: Muzeum Fráni Šrámka v Sobotce + Wikipedie
